Změna stylu po úspěšném albu se může snadno rovnat umělecké sebevraždě. Londýnským Noah And The Whale to zatím prochází. Nejdříve vystřídali tradiční anglický folk za introspektivní písničkářství se spoustou smyčců. Již prvotina "Peaceful, The World Lays Me Down" ukázala, že frontman a hlavní autor skladeb Charlie Fink má cit pro melodii. Podpořen tehdejší členkou kapely a svou přítelkyní Laurou Marling v doprovodných vokálech deska přinesla UK top 10 hit "5 Years Time". Laura Marling ale kapelu stihla opustit ještě před vydáním debutu a rozešla se s Finkem. Ten se poté ponořil do sebe a zničen rozpadem vztahu, rozhodl se o tom natočit desku. Druhé album "The First Days Of Spring" bylo oproti prvotině mnohem dospělejší a získalo spoustu oslavných recenzí. Nyní dochází k dalšímu střídání a k další životní kapitole Charlieho Finka. Málokdo mohl tušit, že se mu vrátí radost ze života. Kapela se rozhodla na třetím albu zrychlit a podívat se na život skrze růžovější brýle.

Asi největší změnou proti předchozím dvěma nahrávkám je značný příklon k americkému písničkářství. Přestože deska je typicky finkovská, vliv hudby za Atlantikem je značný. Noah And The Whale se na "Last Night On Earth" otáčejí zády k tzv. nu-folkové scéně, do které byli řazeni spolu s Mumford And Sons, Laurou Marling a Emmy The Great. Již první singl z alba "L.I.F.E.G.O.E.S.O.N." naznačuje, že je všechno trochu jinak. Skladba, ve které se mísí vliv Toma Pettyho a Paula Simona, představuje protipól proti tomu, co kapela dosud vytvářela. Tenhle nový sound kapely ale nelze chápat jako drastickou změnu, ale spíše jako přirozený vývoj. Na albu se mísí nostalgie (přiblížení k tvorbě Loua Reeda) a současnost. "Last Night On Earth" je o naději a užívání si zbytku života. Je zbytečné se zaobírat minulostí, protože život jde dál, tohle je ta noc, kdy všechno bude fajn, a lepší je žít než se schovávat.

Album otevírá "Life Is Life". "It feels like his new life can start," zpívá Fink ve třetí osobě, ale klidně by mohl i v první. Nový den, nový začátek. Že Fink roste jako textař, dokládá například v již zmíněné "L.I.F.E.G.O.E.S.O.N." ("Lisa likes brandy and the way it hits her lips, she’s a rock’n’roll survivor with pendulum hips"). Má dar tvořit uvěřitelné texty, a přestože většinou píše příběhy o jiných lidech (nezvladatelná dospívající dívka ve "Wild Thing", chlapec opouštějící své rodné město v "Tonight’s The Kind Of Night"), dokáže se do jednotlivých osob skvěle vcítit.

Nahrávce ale dávají kromě textů tvar také melodie a aranže, které zde hrají důležitou roli. Ne-li nejdůležitější. Většina ze zde předkládaných songů má potenciál být singlem a pár z nich má na to stát se klasikou (tím myslím, že se budou hrát v britských rádiích i za nějakých dvacet let). Syntezátory, čisté kytary, gospelové sbory, k tomu si přidejte zpěvné refrény, kdy jeden střídá další, ještě lepší, a musí vám být jasné, že Noah And The Whale natočili skvělou desku.

V kontextu jejich dosavadní tvorby je "Last Night On Earth" velkým krokem. Vzhledem k předchozí, velmi kvalitní, tvorbě jej označím jako velice zdařilý krok stranou než jako krok vpřed. Natočili album, které dokonale vystihuje ten moment v životě člověka, kdy se čas krátí a místo přemýšlení o smutném konci vybízí k tomu, aby si každý co nejvíc užil, než opustí tenhle svět. "Last Night On Earth" je album, kterých se v dnešní době už moc netočí - opravdové a nadčasové.