Osmé album PJ Harvey nebude na jeden poslech. Jednoduché, krátké songy inspirované lidovkami jsou protkány silnými politickými texty. Polly Jean písně z drtivé většiny nahrála na nástroj, který se jmenuje autoharfa a který na desce dostal hlavní roli, a tak se nelze divit, že "Let England Shake" nejen že nebude na jeden poslech, ale také nebude pro každého. Pro Adama Eff, který napsal hlavní recenzi, ale je. "Subjektivně mě placka rozložila a stojím si za tím, že má velkou moc, hodnotu a je nadčasová," napsal, udělil maximální hodnocení, a dal tím podnět posbírat v redakci dalších pět redaktorů, aby na nahrávku přidali své názory. Jaké jsou? Souhlasné, velmi souhlasné. Čtyřiaosmdesát procent v průměru...

---

Lukáš Benda - Anglický Orlík (10/10)
Vztah ke zpěvačce: Znám ji od Trickyho.

Přiznávám, "Let England Shake" je první deskou PJ Harvey, kterou jsem slyšel od začátku do konce. Po prvním poslechu jsem si přesto / právě proto položil otázku, zda by nebylo vůči PJ Harvey spravedlivé, abych všem albům, která jsem kdy v minulosti recenzoval, snížil hodnocení, a to jen proto, aby zůstala nahrávka "Let England Shake" na desítce osamocena. Přiznávám, že se často a rád směju anglický malosti, pramenící z přehnaného důrazu na tradicionalismus a nacionalismus, stejně tak americký slabosti pro akcent na svou velikost a důležitost. Díky PJ Harvey bych ale byl hrdým Angličanem i Američanem, stačilo by si párkrát poslechnout "Let England Shake". Přiznávám, že si neumím představit, jak by podobná mobilizace národa ve výsledku vypadala v maločeské podobě - Orlík se o to před dvaceti lety víceméně pokoušel -, jenže i v tom je síla PJ Harvey. Násilná témata podává nenásilně, hovoří v obrazech, vzývá postavy z obrazů, je jemná, příjemná, zná svou cenu a nerozdává se na počkání, přesto vám dá víc, než si myslíte.

Honza Průša - The Glorious Polly (10/10)
Vztah ke zpěvačce: S PJ mě seznámil až Nick Cave na "Murder Ballads", od té doby ji sleduji.

Na PJ mě baví její svoboda. Polly má vlastní, nikým nesvázanou hlavu, neustále se vyvíjí a jeden nikdy neví, co od ní čekat. Až doteď mě nejvíc učarovala na post-punkové "Uh Huh Her". Ale "Let England Shake" mě zasáhlo ještě o něco víc. Víc než nejvíc. PJ naprosto přirozeně, s nadhledem, bez patosu a poeticky komentuje některé stopy, které po sobě Británie za dobu své existence zanechala. A ona ty zakrvavené a zablácené, hnusné stopy popisuje elegantně a citlivě, a to jak hudebně, tak ve slovech. Dramatická atmosféra se střídá se soucitem, emoce honí emoci. Docela dost dynamicky. Mick Harvey výtečně sekunduje znamenité Polly Jean a svým zpěvem ji doplňuje. V nebývalém souznění, ve stejném jako autoharph, jež dodává tvář čtvrtině alba. Sednou si spolu ještě víc než s bývalým spoluhráčem Nickem Cavem nebo Anitou Lane. Jako by k sobě vždy patřili. Je až neuvěřitelné, jak překrásné skladby mohou vzniknout o věcech, jako je vliv války a ekonomické krize na život dětí ("The Glorious Land"). "Let England Shake" je album roku. Nevěřím, že by jej ještě něco mohlo překonat.

Tomáš Bláha - PJ napsala nejlepší kapitolu svojí diskografie (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Jestli ženu s kytarou, tak PJ!

Všechno, co jsem vám tady chtěl říct, už bylo napsáno a na parafrázování dneska asi žaludek moc nemám. Všemu tomu dobrému, co bylo o této desce kdy vykřiknuto, patří i má významně (nebo výrazně?) souhlasná gesta. Protože její přerod z intimního zpravodaje vlastních uzavřených hodnot na básnického komentátora globálních zrůdností je skvělý, jak se všude píše. Obrátila se naruby. Proto její postoj k tomu nemocnému světu není podněcující a on ji jen těžko může nazvat démonem. Do svého malého deníčku velkých bolestí prostě jen píše další řádky, které ale nyní nevyplývají z jejího nitra, ale jejího okolí, které to nitro mučí. Proto ji pacifisti jen těžko mohou nazvat kacířem. A i když Polly Jean ve svých básních ukazuje na velké mocnosti, nikoho nenabádá k nějaké nesmyslné aktivitě, jen sděluje, co jí leží v žaludku. Do svého folk-rocku, jehož mundúr páchne střelným prachem, zve i vlivy world music, které na té její konfliktní mapě krásně kontrastují. Protože se to čisté smíchá s tím bolavým a tenhle koktejl, když bouchne, trhá. Zevnitř.

Lukáš Boček - Když dělat hudbu má smysl (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Doteď nepolíben.

Natočit politicky angažované album vyžaduje vydatnou porci sebereflexe, rozumu a všeobecného vhledu do podstaty problémů. PJ Harvey si vybrala téma války pro své osmé album "Let England Shake" a byla to sázka s jistotou předpovědi počasí na příští léto. Přesto se zadařilo. Album má naprosto perfektně vybalancovanou hudební a textovou složku. Texty, víceméně soubor (proti)válečné poezie razance různých projektilů, by mohly vyjít i jako samostatná kniha veršů a fungovala by výborně. PJ je ale zároveň neotřelá hudebnice a ani tentokrát ji neopustila chuť experimentovat. Změnila styl zpěvu, aranže i zastoupení instrumentů. Vedle sebe zde stojí písně bojovné i éterické, z křehkých "On Battleship Hill" a "Hanging In The Wire" nezůstanou chloupky na vašem zátylku v klidu. Obrovská síla alba je pak především v jeho celistvosti a naprosté oddanosti uměleckému záměru. Mám již jen dvě slova - bravo a salut!

Tomáš Parkan - Nechte, prosím, kočky žít - 4/10
Vztah ke zpěvačce: PJ Harvey mě do této doby míjela.

Mám pocit, že od PJ Harvey jsem cosi slyšel už před lety a zjevně mě ničím nenadchla. Nyní, když jsem si přečetl nadšené recenze na "Let England Shake", řekl jsem si, že jí dám šanci. Velká to chyba! Nedá se říct, že se mi její hudba a zpěv nelíbí - ona mě vesměs doslova irituje. Její hlasový projev mi víc než zpěv připomíná tahání kočky za ocas, v lepším případě se jen úspěšně doplňovala s mrouskáním mé kočky, přitom evidentně špatná zpěvačka není. Samotná hudební složka taky není nikterak objevná. Za tu dobu, co nejrůznější písničkářky poslouchám, jsem podobných věcí slyšel už kvanta, a to co do hudební stavby, produkce i pojetí. Ano, vím, že PJ Harvey leckteré předběhla, ale bavíme se o tomto konkrétním albu. V čem je tak objevné a zásadní? Obávám se, že v ničem. Kdo bude namítat, že v textech, pak mu odpovím, že je mohla PJ klidně uveřejnit v novinách nebo vydat knižně. Nicméně když si odmyslím, že by to měla být deska, kterou nejvyšší hodnocení staví do role naprosto zásadního alba bez ohledu na žánr, pak pochopím, že se může relativně úzkému okruhu lidí líbit, a i já v něm i přes předchozí řádky dokážu najít pár hudebně zajímavých momentů a úseků, které mi zabraňují odsoudit jej ještě nižší známkou.

---

Album: PJ Harvey - Let England Shake
Průměrné hodnocení: 8,4/10
Celkový čas: 40:15
Skladby: Let England Shake, The Last Living Rose, The Glorious Land, The Words That Maketh Murder, All And Everyone, On Battleship Hill, England, In the Dark Places, Bitter Branches, Hanging In The Wire, Written On The Forehead, The Colour Of The Earth