Odvykli jsme si od domácích interpretů očekávat převratné nahrávky. Dostali jsme se do fáze, kdy i pouhou nápodobu zvuku zvenčí oslavujeme jako objev Ameriky. Neustále se plácáme na hranici bezpohlavního kytarového popu, a to nejzajímavější stejně nakonec téměř vždy vzejde z elektronické scény. Přesto není důvod zahazovat kytaru do brambor. Stačí si jenom rozvzpomenout na dobu, kdy udávala směr a hlavně tempo. Na Ostrovech tak The Pretty Reckless oživují grunge, v Česku Mashy Muxx zkoušejí vyvolat ducha crossoveru. A seance je to vskutku nadějná.

Úvodními tóny Mashy Muxx svého posluchače ještě šetří. "Today" nepůsobí jako ta nejlepší vypalovačka na úvod alba. Přesně ale odkrývá, o co v následujících minutách půjde. Každá z položek tracklistu v sobě obsahuje část vnitřního neklidu, z kterého se vylupují nové a nové hudební nálady. Klidné pasáže vybuchují do agresivní vokální erupce mírněné nápaditě použitými samply ("Whithersoever", "Tocqueville"). V úvodu dusnou atmosférou nakažená "Falling Down" je rozjasněna background vokální linkou, ale jenom natolik, aby zůstávalo jasné, že svět není černobílá selanka, ale spíše bublající melting pot. Přehršel hudebních nápadů má ovšem občas za následek poněkud rozpačité vyznění skladby, kdy se s jejím koncem dostaví pocit ukradeného času ("Go Home And Get A Nice Quiet Sleep").

Nejlepší položkou je "A Horrible Storm 3.0". Hudebně nápaditá, vypointovaná, instrumentálně přesná. Obsahuje to nejlepší z Red Hot Chili Peppers na začátku devadesátých let okořeněné samply a slovanskou melodičností. Podobně je na tom i "Descending". V ní však dojde na vokální limity, které bohužel provázejí podstatnou část desky. Zpěvákova hlasová poloha ne vždy pasuje s napsanou melodií a předváděným žánrem. Největší bitva posluchače tak bude nejspíše sváděna s přijmutím faktu určité neusazenosti zpěvákova projevu. Pro někoho však může být právě tou Rock'N'Roll Star, po které kapela volá v "Descending".

I když se vrací do devadesátých let, je album "Light" osvěžujícím hudebním koktejlem. Mashy Muxx chytře ponechali ve skladbách dramatické napětí crossoveru vycházející z doby svého vzniku, ale zároveň v nich uplatnili eklektičnost nového tisíciletí. Dosáhli tím čerstvého nepodbízivého mixu v geniální finální úpravě Ecsona Waldese, což byl od kapely velmi chytrý tah. Nepodlehla "levnější" možnosti spolehnout se na vlastní síly. Podržela si svou vizi, do úrovně producentského dohledu, ale pochopila, že od určitého bodu je zapotřebí pohledu zvenčí. Vyplatilo se. Světlo světa spatřila sebevědomá česká deska nehonící se za trendy, neboť je sama dost možná může určovat. Kdo ví, jestli následující rok nebude ve znamení nu-crossoveru…