Ať je váš názor na debutové album Klaxons "Myths Of The Near Future" z roku 2007 jakýkoliv, nahrávka bezesporu patří k zásadním deskám minulé dekády. Na scéně se objevila kapela, která měla spoustu energie a která kombinovala kytary a elektroniku šíleně, zábavně a v hodně rychlém tempu. Říkalo se tomu tenkrát nu-rave (což bylo označení natolik umělé, že ho snad dnes už nemůže brát nikdo vážně). Jestli jste si tuhle skupinu zaškatulkovali jako tu partu, co se stala součástí módní vlny, vyhrála Mercury Prize a pak zmizela, tak mám pro vás zprávu: Klaxons jsou zpátky a ostřejší jako nikdy před tím. Hitovky typu "Golden Skans“ nebo "It’s Not Over Yet“ nečekejte.

Snad ještě první track alba a také první singl "Echoes" dá lehce zavzpomínat na staré časy, ale v rámci desky figuruje pouze jako odpal na oběžnou dráhu. A rozhodně neočekávejte klidný let. Pryč jsou chytlavé taneční popěvky, kapela pod taktovkou nového producenta Rosse Robinsona (Korn, Sepultura, Limp Bizkit) značně přitvrdila. Jak Klaxons dříve slíbili, že se hodlají spíše přiblížit prog-rocku, tak se jim to podařilo, přestože s tímto stylem zatím pouze koketují. Než se jízda úplně rozjede, tak se můžeme rozkoukat v "The Same Space", ve které nás Klaxons informují o tom, že spolu sdílíme stejný prostor.

Následující titulní skladba alba je už více charakteristická pro celý zbytek alba a ukazuje, že kapela je více naštvaná, znepokojená a řeší otázky budoucnosti lidstva. ("Odkláním se od budoucnosti/nejsem schopen nic vysvětlit.") Chtě nechtě se nabízí srovnání s Bellamyho partou, ale zatímco ta má tendence moc spekulovat a příliš často se utápí v patosu, Klaxons se tomu vyhýbají. Každopádně shodnou se na tom, že to s tou naší budoucností nevypadá moc růžově.

Upřímně mě nová deska překvapila. Původně jsem si říkal, že ta doba, co uplynula od první desky, je moc dlouhá a nikdo už na Klaxons nebude zvědavý. Taky mi přišlo od nich trochu pokrytecké, když loni velkohubě označovali nové album jako mnohem víc progresivní, a pak, když je firma poslala do háje, že jim to nevydá, totálně obrátili a přišli s tím, že by jim taková změna jedině ublížila. Asi se jen tak nedozvíme, jak ony odmítnuté nahrávky zněly, ale nová deska ukazuje Klaxons jako talentovanou kapelu, která se nebojí jít dopředu.