Ve srovnání s předchozím albem Trabandu "Přítel člověka" je to sedmé s názvem "Domasa" jiné už na první poslech. Výrazně ubylo elektronických experimentů a poklidné atmosféry. Nahrávka v produkci Ondřeje Ježka působí v tomto ohledu jako jakýsi návrat k divokým rockovým kořenům. Dalším návratem je i znovuzačlenění dechaře Roberta Škardy do jádra kapely, která je tedy v roce 2010 opět čtyřčlenná. "Já ty naše proměny nevnímám nijak radikálně, pro mě je to stále směřování k písničce. A jestli je nové album rockovější a jiné zase vyklidněné, to je jen odraz momentálního duševního rozpoložení v kapele," okomentoval poslední změny leader Trabandu Jarda Svoboda. A jak to všechno působí na posluchače? Honza Průša v hlavní recenzi neskrýval nadšení a album ohodnotil vysokou osmou. Jako nadprůměrné je označuje i všech pět redaktorů v naší makrorecenzi, byť tři šli s hodnocením níže. V součtu pak "Domasa" sklidila 74 %.

---

Martin Višňa - Zatím nejlepší letošní české album (9/10)
Vztah ke kapele: Od nedávného seznámení již vřelý.

"Kočka leze dírou, pes oknem, nebude-li pršet, nezmoknem…" a do toho punkové drnčení a střílení z výfuku, na druhou stranu mečení mezi břehy a mezi vlnami. Takový je Traband v roce 2010, taková je jeho šestá studiovka "Domasa". Ne že by Jardovi Svobodovi & spol. neslušel intimní závoj "Přítele člověka", ovšem tento rockovější, nikoliv však prostší či hloupější kabátek sluší trabanditům přece jen více. Ten závoj ale nakonec stejně kouká z kapsy. "Domasa" je totiž sbírkou písní ryčných, písní melodicky silných, písní moudrých i písní tišších. Co začíná poklidně, může skončit pádem ze skály či v kalných vodních vlnách, naopak co začíná zběsilou jízdou prérií, může najednou bafat dýmku u ohně nebo rozjímat nad krásou krajiny. Beztížnými mraky najednou prosviští opeřený dravec hledající svoji oběť a posluchač jen opojený stojí. A to je kouzlo trabandího písničkářství, kouzlo jdoucí do masa. Kouzlo prozatím nejlepší letošní české desky, která mi prošla rukama a slechy. Desky, která nepálí, nedoutná, ale příjemně hoří, i když občas prská.

Lukáš Benda - Hovno hovno! (8/10)
Vztah ke kapele: Jarda Svoboda byl před pěti lety mým mentorem při prvních krůčcích v básnickém světě a dodnes je mi idejemi i činy vzorem.

Dechno desky Trabandu, které předcházely vydání "Hyjé!", považuji dvěma slovy za dech beroucí. Samotné "Hyjé!" byl ale průšvih, který mne dokonale odradil od následujícího "Přítele člověka". Jako kdybych přestal Jardovi rozumět a věřit. "Domasa" ovšem vrátilo důvěru zpět. Donutilo mne si poselství "Přítele člověka" před pár dny poprvé opravdu vyslechnout, stáhnout a následně zakoupit - tedy náležitě ocenit kvalitu nahrávky. A v čem je "Domasa" tak mocným hybatelem? Snad kůží, která porůstá husinou vteřinu po vteřině, každým Jardovým rýmem, naléhavým nádechem, hlubokým výdechem a zdrcující a zneklidňující pravdou skrytou mezi řádky. Obdobně silnou píseň, jako je "Kalná řeka", jsem slyšel naposled snad na Mejlovu "Šílenství" někdy před deseti lety. Traband je oproti minulosti více punk. Dokonce je více punk než ve svém dechno období, protože euforické a zároveň beznadějné hovno hovno nemůže křičet každej blb. Člověk musí do fekálního stádia bytí dospět a Jardovi se to podařilo. "Domasa" je velké album přinášející přímou, upřímnou, empirickou a inteligentní revoltu pro indiány, které má každý správný zastydlý revolucionář uvězněné ve své duši.

Petr Adámek - Neobyčejná jízda (7/10)
Vztah ke kapele: V trabantu jsem se jako kluk svezl několikrát, Trabandem zatím ani jednou.

Ale jo, slyšel jsem, že jakýsi Traband se v našich lučinách a po skalinách prohání už dlouhou řádku let. A zkusit se má všechno, tak proč se nesvézt i tímhle...? Tak jedeme! Uff, to bude dlouhá cesta. Zdá se, že trabandí styl jízdy se zcela liší od mého očekávání. Skřípe to, kodrcá to, občas poskočí ze strany na stranu. Prvních pár kilometrů je značně nepohodlných a absolvuji je s velikou nechutí. Nadhled a trpělivost! Ale jo, ono to půjde. S ubíhající cestou se z nedostatků stávají přednosti. Výkon stále kolísá a jízdní vlastnosti se mění jak oblačnost nad Islandem, ale je zábava to všechno sledovat a odhadovat, co se stane za další zatáčkou. Rozhodně nejde o sériový kousek. Tohle vlastně ani není stroj, spíš takové vozítko, kterým si vedle do vesnice zajedete pro cigára, dva lahváče a pytlík bonbónů pro děcka. Ono to jde i jinak, tak k čemu tradiční pohodlí a všechny ostatní přežitky? Znovu už se sice nesvezu, ale byl to fajn zážitek.

Pavel Parikrupa - Přírodní punk (7/10)
Vztah ke kapele: Objevil jsem je až s "Přítelem člověka", do té doby jen sporadicky a omylem.

Hned zkraje musím říct, že předchozí deska "Přítel člověka" se mi líbila o chlup více, především v lyrických polohách a v písních, kde Traband tak trochu experimentoval. "Domasa" je věrná svému názvu a místy ten nůž zajede až na kost. I když i tady jsou samozřejmě věci, které se hudebně rozkošatí (a ne vždy se to podaří - viz "Krajina v obrazech", která mi přijde rozháraná), je to hlavně deska do hospody a na vandr. Poetika kapely je naprosto svébytná, skvěle pracuje s češtinou a myšlenky, jež by jinde mohly znít jako klišé, Traband servíruje originálním jazykem. Klíčové písně alba jsou (pro mne) dvě: "Pálíš, doutnáš, nehoříš" má kromě skvělého textu dokonalou dylanovskou atmosféru a epická "Kalná řeka" je dnes, v době, kdy na některých místech zase řádí stoletá voda, mrazivě aktuální. Stejně jako v případě Radůzy jsou písničky Trabandu hlavně o hledání vlastní cesty, ať už to zní jakkoli neoriginálně.

Petr Balada - Příliš dietní zázrak (6/10)
Vztah ke kapele: Chladný ako zmrzlinový pohár.

Tak jo. Traband jsem nikdy předtím neslyšel. Na festivalech mě míjel a nahrávky si cestu do uší taky nenašly. Důvod, proč jsem kývnul na tohle makro, byla zvědavost. Jméno kapely i jejího frontmana kolem mě rezonuje už dlouho a doplňovat hudební znalosti se musí. Do poloviny alba "Domasa" jsem se za to nenáviděl. Úvodní moralistní text "Indiánů ve městě", evokace Hudby Praha či myšlenky na zpěváky, které bych v tom chtěl slyšet raději (Vladimíra Mišíka v "Kantorových varhanech", Petra Fialu v "Zasněžené"). To vše mi bránilo (a stále brání) přijmout Traband jako originální fenomén zdejšího hudebního světa, což je zhuštěná mediální informace, kterou jsem byl vyzbrojen. Pak ale přišla "Krajina v obrazech". Velmi interesantní skladba napříč nejen touto deskou, ale domácí scénou za poslední půlrok vůbec. Má melancholická duše pak zaplesala ještě jednou, a to u závěrečné "Nad Koločavou". Sečteno podtrženo, "Domasa" není žádný velký zázrak. Spíš jen lehký nadprůměr především potvrzující Jardu Svobodu v pozici jednoho z nejzajímavějších textařů. Někdy jsou ale slova málo.

---

Album: Traband - Domasa
Průměrné hodnocení: 7,4/10
Celkový čas: 46:04
Skladby: Indiáni ve městě, Pálíš doutnáš nehoříš, V oku dravce, Co se v mládí naučíš, Bez tíže, Kantorovy varhany, Zasněžená, Obešel jsem horu, Krajina v obrazech, Zlá (sky), Kalná řeka, Nad Koločavou