Vypadá to, že důstojné stárnutí zpěvaček, aby zároveň nenudilo, se u nás nenosí. Buď k němu chybí autoři, nebo odvaha, popřípadě obojí. Nejnovější důkaz má na svých hlasivkách Petra Janů. Z jedenácti skladeb na desce je původních pouze pět. Od nich musíme odečíst dvě, které už dávno nepatří k nejnovějším ("Už mi nevolej", "Nelituj"). To znamená pouhé tři originální písničky složené pro toto album včetně nejpovedenější "Sny planých nadějí". Šest zbylých hudebních podkladů bylo vypůjčeno ze zahraničí. Těžko říci, kdo je konkrétně vybíral, ale rozhodně tím zpěvačce nepomohl.

Celá stopáž se odehrává v poklidném tempu. Žádný osten, žádné velké vyrušení. Díky aranžmá, které je postavené na obstarožním zvuku kláves, pak nelze ani poznat rozdíl od nahrávek nazpívaných Petrou Janů v průběhu osmdesátých let. Možnosti se přitom nabízely. Snad nejmarkantněji je to patrné v kousku ze zahraniční studnice melodií "Pojď se mnou plout". Zatímco si lze písničku snadno představit nesoucí se na vlně jemného r&b, konečná úprava ji odsoudila do kolonky středoevropského popu se sborem. Mimochodem sbor je další obrovský nešvar "Kouzla".

Ani zajímavé spektrum textařů nedokázalo vyvézt zpěvačku z bludného kruhu průměrnosti. Slova sice sedí přesně na noty, ale díky tomu občas balancují na hranici směšného a stokrát slyšeného kýče ("Jsou dál jsou"). Navíc, když se hned několik textů od sebe liší jenom tím, zda interpretka čeká na telefon nebo z něj volá, nebudí to dojem přílišné autorské originality. Ale možná se předpokládalo, zda album finančně nepodpoří některá z telekomunikačních firem. Každopádně určitým příslibem do budoucna by mohla pro Petru Janů být spolupráce s textařkou Hanou Sorrosovou, která dokáže obsahovou prázdnost textu zakrýt nejlépe.

Je škoda, že Petra Janů neoslovila někoho z mladších kolegů motajících se kolem ní na muzikálových scénách. "Kouzlo" tím mohlo získat na atraktivitě i pro nové publikum, které v této podobě rozhodně nezíská. Jeho zasazení do hudebního bezčasí totiž nenabízí nic víc, než zastaralý model, za kterým se lze pouze nostalgicky ohlédnout a následně dát pokyn ke sešrotování. Poslech desky sice večer nezkazí (zvláště ne zpěvaččiným příznivcům), ale výrazně ho pomůže promarnit, a to se mi zdá na interpretku takového formátu zatracená škoda.