Úkol, či chcete-li téma tohoto kola zněl poměrně nejasně - big band. Co to je? Co si pod tím konkrétně představit? Když mi tohle heslo někdo řekne, vybaví se mi swing a popové standardy. Ne tak v SuperStar. Tam se toto téma totálně rozplizlo. Co má proboha "Voda čo ma drží nad vodou", "You’ve Got A Friend" nebo "Vyznanie" společného s big bandem? Odpovím si sám. Nic! Tyhle písničky jej vůbec nepotřebují, mnohdy jim v neděli dokonce škodil a jejich zařazení a vůbec celé pojetí kola považuji za dramaturgický omyl.

Ani první "Stand By Me", kterou si vybral Jan Bendig, není právě orchestrální skladbou, ale proti výše zmíněným ji za ni v podstatě můžeme považovat. Samotný výkon se mi líbil tak napůl - technicky ano, ale pocitově vůbec. Tahle písnička je přeci úplně o něčem jiném. To přehrávání a teatrálnost, které Bendig předváděl, se do ní vůbec nehodily a nebojím se napsat, že působily místy až odporně.

Zařazení "You've Got A Friend" jsem už kritizoval. To je přece písnička složená pro klavír a pro intimnější pojetí, což by určitě sedělo i Monice Bagárové. Té evidentně velké pódium a široké publikum nějak nesvědčí. Bojí se a je jen stínem té skvělé zpěvačky ze semifinále. Na druhou stranu je vidět, že se pomalu otrkává - její druhý finálový výkon byl o hodně čistší. Naskýtá se otázka, jestli Monika není další z uspěchaných talentů, stejně jako třeba David Gránský v X Factoru.

Miro Šmajda byl ten, kdo si vybral "Voda čo ma drží nad vodou" Jožo Ráže. A nutno říct, že tady nesedělo prakticky nic - stylově totálně mimo, nehodící se doprovod a nespravil to ani zpěv samotného Šmajdy. Jakoby v určitých fázích nevěděl, co vlastně s tou písničkou chce udělat.

Ben Cristovao má u mě jedno velké plus - držel se tématu. Ano! Sinatrova "Fly Me To The Moon" je skladba pro big band, jen je škoda, že Ben zpíval jinou písničku, než ten big band hrál. Tak nějak si nasadil a dal si ji po svém, aniž by ho orchestr za jeho zády jakkoli rozptyloval. A i když bych ho už nikdy nechtěl slyšet swingovat, byl mi jeho pitoreskní výkon svým způsobem sympatický.

Dominika Stará si opět vzala něco, na co neměla. Už u Lary Fabian bylo patrné, že nemá vyzpívané výšky a v ukrutně těžké "Vyznanie" Mariky Gombitové se to jen potvrdilo. Ještěže zazněla pouze část, protože podruhé bych ty rezaté vysoké polohy nezvládnul. Ovšem, než se do nich pustila, říkal jsem si, že tu máme další kandidátku na Top 3. Především její prožitek byl úžasný, což je snad ještě podstatnější než nějaké výšky.

U Paulíny Ištvancové, která sáhla po "Valerie" od The Zutons, jsem měl původně připravené úvahy o tom, že je taková neslaná-nemastná, jak se bojí ukázat výrazové prostředky, a že, když trošku pustí energii na špacír, což se povedlo jen asi dvakrát, je hned o moc lepší. Jenže ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že jí ten samý den zemřela babička, musel jsem sklonit před tím, jakým způsobem dokázala zazpívat. Přeci jen nikdo nemůže čekat takovou profesionalitu, aby mohla něco takového dokonale ustát.

Denise Lacha potkal podobný osud jako Bena Cristovao. I tento mladý Slovák, kterému osud přihrál "Singing In The Rain" Gene Kellyho, je kovaný k úplně jiným žánrům, a tak i on byl totálně mimo. Možná ne tak silně jako Ben, protože se s orchestrem přeci jen občas sešel, ale i tak moje doporučení bude znít: Už prosím tě neswinguj!". Holt tyhle staré věci potřebují své.

, Pokud se ale někomu tento večer povedl na jedničku, pak to byla Markéta Konvičková. Přesně takto jsem si tenhle večer představoval a Konvička, jak jí v redakci intimně přezdíváme, v "Where Do I Begin" z filmu "Love Story" ukázala, že je vynikající zpěvačka, která dokáže pochopit písničku a ukázat ji ve mnoha různých polohách. Ačkoli má tahle skladba už čtyřicet let, Markéta tuto časovou diferenci skvěle překlenula. Zazpívala ji s takovou lehkou a možná i skrytou nonšalancí. Jen ty sykavky kdyby zlepšila, Konvička jedna.

Martin Chodúr je zkrátka kapitola sama pro sebe. Už dopředu bylo jasné, že tohle kolo mu musí sedět, ovšem to, jakým způsobem se doplňoval s big bandem, až bralo dech. Jako by spolu vystupovali už nějaký měsíc a ne pouhých pár hodin na zkouškách. Nicméně, úplně mi nesedla jeho úprava "Feeling Good". Znám tuhle písničku v mnoha podáních a v žádném z nich nebyl takovým způsobem zabitý refrén. Někdy příliš invence škodí.

A chválit musím i poslední finalistku Leonu Šenkovou. Měl jsem strach z toho, jak se bude prát s "Motlitbou pro Martu" Marty Kubišové, ale Leona poprvé ukrotila ten svůj neskutečně silný hlas a výsledkem byla skvělá tečka za soutěžním vystupováním. Samozřejmě, pro ty z nás, kteří mají tuhle písničku zažitou v souvislosti s listopadem '89, tam ještě chybělo větší uvědomění a sepjetí, ale to už od takhle mladé holky snad nikdo nemůže chtít.

Poprvé v Česko Slovenské SuperStar budu určovat jakési pořadí. Už jsem naznačil v textu, že u mě to tentokrát vyhrála Markéta Konvičková, velmi natěsno pronásledována triem Chodúr - Šenková - Stará. Poté mírně osamoceně stojí Jan Bendig a za zády má Paulínu Ištvancovou, Moniku Bagárovou a Miro Šmajdu. Tragédií se v tomto kole staly výkony Denise Lacha a Bena Cristovao, kterého bych po tomto kole už poslal domů.