Holky si stejně jako kluci připravily společnou věc, ale zatímco u chlapců se poměrně povedla, u děvčat to byla katastrofa, za kterou ale nemohla žádná z nich. Se "So What" totálně zmagořila produkce, která podlehla sponzorským tlakům a poslala děvčatům písničku, jež se nehodila ani k jedné. Většina z nich je spíše popově až soulově orientované a s pozérským rebelstvím americké zpěvačky nemají nic společného. Na druhou stranu musím dopředu varovat, že toto kolo nebude z mé strany až tolik o chvále, neb si slečny vybraly jako na potvoru věci, které bohužel znám jako své boty a většinou v několika excelentních verzích. Skoro se dá říct, že budu nejkritičtější k těm, které porota vychválila do nebes.

Markéta Konvičková, která zahájila poslední dívčí semifinále, si ani tentokrát nevybrala úplně nejšťastněji. Člověk znalý české SuperStar se nemohl ubránit srovnání s výborným podáním "There You'll Be" Kláry Zaňkové, nehledě pak na samotný originál. V téhle písničce nic nového nevymyslíte a buď ji dáte, nebo ne. Obávám se, že Markéta spadla více do té druhé skupiny. Ne, že by to bylo špatné, ale spíš to bylo nijaké. Bohužel, Faith Hill je naturelem prostě jiná zpěvačka a Markéta v ní působila jako na besídce základní školy v soutěži Zazpívej slavíčku. Kde je sakra ta její úžasná "Umbrella" z prvního kola?

Paulína Ištvancová musela být po posledním vyřazování, jak se říká, na prášky. Hned tři porotci by ji nejraději viděli vyřazenou. Nezbývalo jí tedy nic jiného, než zapnout vše, co má a vyrazit konečně na steč. Přiznám se, že v první chvíli, kdy spustila "Can't Take My Eyes Off You", jsem přemýšlel, jestli honí ona kapelu, nebo naopak kapela ji. Když si po pár sekundách svá tempa srovnali, začal jsem si zvykat na utahanou - neo-soulovou verzi evergreenu Frankieho Valli a postupem času se mi to začalo vlastně velmi líbit. Konečně jsem měl pocit, že její zpěv jde od srdce. Paulína zabojovala přesně v ten pravý čas a otázkou je pouze to, jestli jí to bude stačit.

Velmi emotivní medailonek směřující někam do nebe předznamenal "Somewhere Over The Rainbow" Karolíny Majerníkové. Přiznám se, že hodnocení bude více, než bych sám chtěl, ovlivněné tím, kolik verzí téhle písničky jsem už slyšel. Nemůžu si pomoct, ale tohle nebyla ani výborná akustická verze jako od Evy Cassidy, ani řekněme klasicky pojatá, jako od Martiny McBride. Karolína zpívala bezesporu velmi slušně, krásně ji procítila, ale ona neurčitost mi poměrně dost vadila a jakýsi pokus o lidovou tvořivost ji degradoval. Osobně si dokážu představit finále bez této Slovenky.

Když Dara Rolins vyřkla své hodnocení Moniky Bagárové, řekla hodně odvážná slova. Podle ní se Monika dotkla boha, jakým Stevie Wonder je, ale jako jedna z mála si to může dovolit. Měla pravdu. Ano, zpívala si ji pro svůj pocit vnitřní radosti, ale to bylo na tom právě to krásné. Ona ji totiž dokázala vyventilovat i na ty, kteří chtěli vnímat. "Fun Day", která vznikla ještě před jejím narozením a není vlastně ani výrazným hitem, jí dokázala prostoupit a zakořenit hluboko v ní. Možná, že se některé ostatní pokoušely o větší hlasové eskapády, ale tahle písnička je o tolik těžší na celkové vyvážení, že můj obdiv patří především Monice.

Nikoleta Balogová měla tu smůlu, že střídala právě Moniku, a tak mohl její "Ben" Michaela Jacksona poněkud zapadnout. Je to i dílem samotné písničky, která pochází opět ze sedmdesátých let a především byla psaná pro čtrnáctiletého kluka. Uvědomuji si, že minule jsem ji kritizoval za úplný opak, ale toto bylo až příliš naivní a tak nějak neadekvátní. Na druhou stranu všechna čest, jestliže ji takto zazpívala při nachlazení. Pak klidně odpustím i pokažené výšky refrénu určeného pro kluka před mutací.

Všem holkám bych před SuperStar dal jednu dobrou radu - pozor na písničky od Marie Rottrové. Nikdy ji nepřekonáte a můžete si na ní vylámat zuby, protože to je zkrátka Paní zpěvačka a, ačkoli Zlaté Slavice sbíraly jiné, ona je ta nejlepší - popová. Leona Šenková si od ní vybrala "Lásko voníš deštěm", a přestože snad nikdo nezazpíval v SuperStar Rottrovou lépe, vzala si o něco větší sousto, než dokázala zvládnout. Přitom stačilo pár momentů a nemusel jsem to psát, ale určité bigbítové manýry, které se v jejím podání najednou vylouply, hodně pokazily.

Čím víc se Aneta Galisová odhaluje, tím více roste. Která holka by to nebrala. Ale Aneta naštěstí roste především pěvecky. Její "Take A Bow" původně od Rihanny bylo zkrátka perfektní od intonace přes frázování, trefování se do poloh a rytmů až po výbornou výslovnost. Musela hodně zamotat hlavu nejen porotcům, ale vlastně i všem okolo. Skoro ji podezřívám z toho, že první kolo s "Královnou jsem já" na nás pouze hrála.

V případě Dominiky Staré vcelku pochopím, že si z jejího výkonu v šansonu "Je Suis Malade" sedne půlka republiky na zadek, jenže já jsem rozmazlený bezchybnou a intonačně dokonalou Larou Fabian a pak taky velmi intimně pojatou českou verzí "To mám tak ráda" Marie Rottrové (opět ta Rottrová). V tu chvíli slyším na výkonu Dominiky příliš chyb, kdy ve snaze vytlačit z téhle písničky v její gradaci víc, než bylo potřeba, skákala o půltony mimo a zároveň přebíjela její naléhavost, o intimitě ani nemluvě. K tomu jí právě chybí těch pár let života obou dam. Přesto ve světle toho, že není profesionálka, to byl velmi kvalitní výkon, jen ne takový, jakým se mohl na konci zdát.

Takto viděli poslední semifinálový večer Česko Slovenské SuperStar dva redaktoři musicerveru, kteři jako by si pro tentokrát vyměnili role. Uvidíme, jak nakonec rozhodnou diváci. Ten čas nastane dnes večer.