Pánská část v Česko Slovenské SuperStar, ostatně stejně jako ta dámská, se nám po minulém týdnu smrskla na deset kousků. Tento pátek je potkal stejný osud jako v minulém týdnu holky a sice, že měli za úkol zpívat pouze s piánem. Hrálo se tudíž spíše na klidnější notu, i když pár rychlejších věcí se také našlo. Vedle toho měli soutěžící za úkol natočit s půjčenou videokamerou sami o sobě medailonek, který by je nějak charakterizoval. I v těchto příspěvcích se ukázalo, jak každý přemýšlí jinak a co se v nich skrývá.

Red Hot Chili Peppers a klavír? V případě "Otherside" se to snese, jenže v podání Ahmada Hedara to bylo o něco horší. Když se na něčem shodne komplet osazenstvo poroty, jako třeba v tomto případě, že mu písnička moc nesedla, už na tom musí být něco pravdy - a ona nesedla! Tato skladba totiž nemá moc poloh a Ahmad ji ještě více zploštil. Navíc na konci začal i jódlovat, což mu taky neprospělo. Druhým dechem ale dodávám, že ten večer přišli na pódium daleko horší účastníci.

Nepatřil mezi ně ale Denis Lacho, který si snad ani nemohl vybrat lépe. "Sorry Seems To Be The Hardest Word" Eltona Johna je skvělá písnička napsaná přímo pro piáno a patnáctiletý slovenský mladík ji vystřihl dokonale. Je sice pravda, jak správně podotkl Habera, že se vylhal z těch poloh, kam jeho hlas nedosáhl, ale to je celkem fuk. Jeho výkon měl jasný tah na branku, i když lehce ve stylu Willa Younga či Garetha Gatese nebo některých boybandů. Podobný typ by v SuperStar neměl chybět.

Zato Leo Machala by tam naopak chybět měl. Proboha, jak je možné, že se dostal tak daleko? Snad ne jen kvůli vizáži? Vždyť tenhle člověk je nervózní jak sáňky v létě, sotva vidí objektiv, což bylo vidět i v úvodním medailonku. "When You Believe", kterou bude většina znát v podání Mariah Carey a Whitney Houston, byla opět totální katastrofa. To už není problém intonace, Leo regulérně zpívá falešně a tóny, do kterých se asi omylem trefil, se daly spočítat na prstech. Jedné ruky. Dřevorubce.

Miroslav Šmajda se hodně poučil z minula. Opět si vzal výrazově poměrně náročnou "Wicked Game" od Chrise Isaaka, a i když mu oči i pusa místy pěkně hrály, nakonec to ustál a finální dojem z jeho podání byl skvělý. Navíc uzpíval i ony náročné přechody do vysokých poloh v refrénu a dohromady s jeho barvou hlasu a celkovým způsobem zpěvu by neměl ve finále chybět.

Než se pustil Jan Bendig do zpívání, vypadalo to, že Češi dostávají od Slováků pěkný klepec. Tenhle kluk je ale neskutečný úkaz. Sice vypadá, že neumí do pěti počítat, jenže pak spustí něco nečekaného a vše je úplně jinak. "Podvod" Honzy Nedvěda - kdo by to čekal? A hlavně, kdo by čekal, že s klavírem vyzní tak dobře? Slyšel jsem ji tak poprvé, a i když je to jednoduše odrhovačka, najednou se z ní stala úplně jiná písnička. Bendig možná místy hůř intonoval, sem tam jeho frázování a výslovnost nebyly dokonalé, ale dokázal mě do ní vtáhnout takovým způsobem, že mu tyhle drobnosti s klidem odpouštím.

René Bošeľa si vybral "Kristínka iba spí" Petera Nagyho a já proti jeho výkonu nemám prakticky žádných výhrad - tedy technicky vzato. Pouze stejně jako porota z něj mám poněkud rozporuplné pocity. Vlastně se mi moc nelíbil. Jako bych mu nevěřil ani nos mezi očima, ale co se týče objektivních parametrů, tam se opravdu nedá vytknout ani fň.

To Ben Cristovao je Bošeľův naprostý opak. Jeho "Let's Stay Together" Ala Greena, předznamenaná výborným videem, byla pěvecky otřesná. Ben byl prakticky celou písničku mimo tón, jenže i přes to, že to trhalo uši, přiznávám, že jsem zůstal a koukal až do konce. Zřejmě díky svému původu má totiž naprosto odlišný pohled na zpívání, který snad nejen mě neskutečně baví. Jednoduše řečeno má styl a nejspíš i to byl důvod, proč si ho porotci vybrali do semifinále. Doufám jen, že se přeci jen ještě nějaké kolo zdrží. Ale proboha, naučte ho někdo intonovat!

Thomase Puskailera si dovolím srovnat s Bošeľou. Thomas si vybral relativně nenáročnou, ale hodně líbivou "Jessie" Joshuy Kadisona. I když by se na něj přesně hodil popis právě Bošeľy, výsledný dojem byl přeci jen o notný kus lepší. Vybral si písničku, která mu daleko více sedla, a v důsledku toho působil daleko přirozeněji. Při hodnocení dámské části poroty jsem měl ale pocit, že zpíval minimálně Karel Gott. Asi něco na té přezdívce pussykiller bude. Jen aby mu neuškodilo Leošem vymámené přiznání londýnské snoubenky. I když... pořád nic nepodepsal, že?

Předposledním semifinalistou byl Marek Lacko a v jeho případě půjdu těžce proti názoru poroty. Vybral si "Wild World" od Cata Stevense, trošku ji smíchal s verzí od Mr. Big plus přidal něco svého. Nechci tvrdit, že to byl nejlepší výkon večera, ale neměl jsem pocit, že by si na něco hrál. Zkrátka to zazpíval jako Marek Lacko a k tomu relativně čistě, což je po minulém hodně špatném výkonu, kdy jsem ho tipoval na vyřazení, výsledek více než skvělý.

A lehce v rozporu s porotou zůstanu i v případě Martina Chodúra. Minule mu díky jemu samému a díky Janu Bendigovi s jinou Gottovou písničkou byla nasazena laťka hodně vysoko, a "Lady Karneval" už nevyzněla tak jednoznačně. Doprovod klavíru jí vůbec neprospěl a zčásti zřejmě držel Chodúra v rozletu, jenže ani on sám nevěděl, kam ji posunout. Chvílemi to zkoušel po svém a chvíli se snažil napodobit Gotta, takže ve výsledku z toho byl takový zvláštní hybrid. Jenže... problém je v tom, že Chodúr tak nějak hraje v SuperStar vlastní ligu a tudíž to byl jen horší zápas v ní, zatímco ve srovnání s konkurencí drtivou většinu tím svým silným hlasem a energickým zpěvem stejně přezpíval.

V neděli zazpívají holky, tentokrát s tříčlenným bandem. Uvidíme, zda i v druhém semifinálovém kole převálcují pány takovým způsobem, jako tomu bylo v tom prvním.