Novou deskou "The Century Of Self" se vrátili vlajkonoši alternativního hřmotného rocku zpět na koleje vedoucí k všeobecnému uznání a nadšeným fanklubům. Své aktuální turné navíc ...And You Will Know Us By The Trail Of Dead (dále jen Trail Of Dead) zamířili opět do Prahy. Atmosféra středečního koncertu ukázala, že miláčky českého publika se úplně nestali, což je vlastně svým způsobem dobře. Mohli by za chvíli objíždět každý festival po vzoru kýčařů Kosheen nebo etnickou vodu vařících Transglobal Underground (na to jsou však stále ještě málo vyhaslí). Poloprázdné Roxy rozehřáli pořádně až v závěru hodinu a čtvrt dlouhého setu. To už se celá kapela koupala v potu.

Americká předkapela Gringo Star neměla až na trochu sníženou hlasitost žádná omezení. Nejde o zelenáče, hrají už od roku 2005 a i když debut vydali teprve loni, písniček už mají dost na hodinový set. Velice chytlavé melodie skutečně berou inspiraci z Beatles, ale i dalších kapel šedesátých let. Doprovod zpěvných slok a refrénů pořádně rozcuchali - nervní bicí, zběsilé výjezdy baskytar nebo jen pořádné rozpumpované riffy. Celá čtyřka z Atlanty se postupně prostřídala za všemi nástroji i mikrofonem, handicap ani jednoho z hráčů však cítit nešlo. Jediné, co jejich parádnímu vystoupení chybělo, byla odezva publika, což jistě není málo. Když se zeptali chvíli před koncem svého vystoupení "Do you feel great as we do?", poloprázdná Roxy reagovala asi dvěma skřeky. Já ale říkám, že tahle kapela ještě ovládne titulky prestižních magazínů. I když muzikantská štěstěna je vrtkavá...

Hlavní tahák večera, sextet z Austinu v Texasu, se zřejmě distancuje od dvou počinů, které vydal pod majorem Interscope. V hodině a čtvrt se nedotkl jediným tónem desek "Worlds Apart" (2005) a "So Divided" (2007). Ani novinka příliš nevládla setlistu. Co si budeme povídat, je přece jenom popovější a z poloviny dost utahaná a kapela ví, že lidé přišli hlavně na energii, a tu jim servírovali plnou měrou. Skvěle fungovaly zdvojené bicí, kam utíkal pomáhat Aaaronu Fordovi od kytary Jason Reece, který podniknul i výlet mezi publikum v burácivé rock'n'rollové "Caterwaul", jedné z mála písní, jíž propůjčil svůj chraplák. S mikrofonem prošel téměř celou Roxy, ještě, že mu lidé drželi kabel nad hlavami, jinak by se z toho nevymotal.

Srdcem setu byly pecky z desky z desek "Source Tags And Codes" (2001) a "Madonna" (1999). Frontman Conrad Kelly chvílemi téměř ztrácel hlas a kapela se až post-rockově rozkračovala mezi klidnými pasážemi a hlukem naplněným symfonickým hřměním. Nejvíce prostoru jim poskytla výtečná a filigránsky protažená "Another Morning Stoner" spolu s "Clare de Lune". Ani novinkové věci, kterými koncert začínal, se však neztratili, obzvláště "Isis Unveiled", kde si celá kapela vychutnala střední zlomovou pasáž a přidala k ní nenápadné ale chutné kytarové přílohy.

Do třetice všeho dobrého? Ano, jenže je tu několik ale. Trail Of Dead dělali, co mohli. Nepochybuji, že stejně tak si vedou na každé zastávce turné. Lidi pod pódiem však pořádně rozhýbali až v poslední půlhodině. Rozpačitý dutý hangárovitý zvuk, obzvláště při poloprázdném sále, snad ani netřeba připomínat, na ten jsme si už v Roxy bohužel zvykli.