Texaští progresivní indie rockeři uzavírají jednu kapitolu a vracejí se ke špinavějšímu zvuku, kde dynamiku vytváří spíše hlukové stěny než rafinované proplétání nástrojů, jak tomu bylo u předchozích dvou vlažně přijatých desek "Worlds Apart" (2005) a "So Divided" (2007). Ubrali naleštěných not a přidali efektů, zkreslení a různého vazbení. Nasměrovali se tak zpátky k vrcholu své dosavadní diskografie, albu "Source Tags And Codes" (2002). Jeho dramatický oblouk však zůstává nezdolán.

Návrat syrovosti jistě potěší nejednoho fandu, který už začínal Trail Of Dead brát jako progrockové onanisty ukájející se nad vlastní technikou. Kapela se vzdala overdubingu, puntičkářského nahrávání nástrojů stopu po stopě, a všechno zaznamenala pohromadě naživo ve studiu. A hlavně frontman Conrad Keely se nebojí rozchrčet hlasivky jako v klipem vybaveném songu "Isis Unveiled" - pojednávajícím o schizofrenii křesťanského Boha. Právě Kellyho zpěv, až příliš připomínající metrosexuální emo popíkaře, tolik podrážel jinak velmi dobrou předchozí desku "So Divided". Novinka ho zastihla ve výtečné fazóně - punkově štěká, ironicky se ušklíbá, volá o pomoc nebo posmutněle ohýbá dlouhé hlásky k zemi.

Jádro desky tvoří úvodní pětice zahuštěných pecek. "Far Pavillions" zpočátku hrne v neúprosném rytmu a za polovinou pochodovým rytmem připomene stejnojmennou knižní novelu, kterou je inspirovaný text písničky. Ta mapuje mocenské přetahování Velké Británie s Ruskem o koloniální Indii. Vrcholem nahrávky je již zmíněná temně mystická jízda "Isis Unveiled", jíž v půlce rozbije deklamující sbor: "A když ochutnají krev, necháme je pít..." Nadpozemská balada "Bells Of Creation" se pohybuje na hranici samoúčelné majestátnosti, navíc začíná značně podezřelým hollywoodským obrazem: "Stál jsem na pobřeží, otočený na moře." (Chybí však zapadající slunce a Pamela s hrudními plováky.) Kapela však udrží riff v rozumně hypnotické rovině, kterou obtéká text o božských poselstvích. Pomalejší kusy, jichž je v závěru až příliš, kouzlí s piánky a uslzelými harmoniemi. "Insatiable One" naškrobenou afektovaností připomíná operetní vtípky Queen, naštěstí po dvou minutách utichne. Opačnou náladu předkládá "Luna Park", klidná folk rocková záležitost.

"The Century Of Self" je důrazný vzkaz pochybovačům: plný zkušeně vystavěných melodií, přesvědčivého muzikanství a temných příběhů dávných věků. A o tom, jak to Trail Of Dead šlape živě, se můžete přesvědčit 6. května v pražském Roxy.