Zhruba před dvěma lety vznikla superskupina Stability (Krejčoves, Smetáček, Chyška, Jakubec). Ovšem vydání alba se nedočkala. Naopak se jaksi vytratila do ztracena. Možná právě proto se Olda Krejčoves rozhodl pro sólovou desku. Okrej tedy není název skupiny, ale zkratka jeho jména. Ačkoliv mi evokuje spíš výrobky z barvů-laků, včetně stupidních sloganů: "Je tvůj strop v koupelně věčně vlhkej nebo mokrej? Prej je dobrej Okrej! Okrej - rychle schnoucí nátěr do vlhkého prostředí."

Zpět k cédéčku. Krejčoves nemá nějak extra zajímavý hlas, píseň utáhne v pohodě, ale na celé album to není. Čehož si je zřejmě vědom a "Je to důvod" obohatil hned o několik hostů za mikrofonem. Okrej ho tedy představuje spíše jako vynikajícího kytaristu, který umí i zpívat. Repertoár je pak zcela odlišný od domovských Monkey Business, ale i od tvorby Stability. Většina písní se nese v duchu indiánského běhu - pomalu, rychle, pomalu, rychle. Pokud na to přijde, Krejčoves s ostrou kytarou a hutnou basou burácí jak Stromboli. Přesto je lepší v momentech, kdy se soustředí na silnou melodii, a nikoli na klišé vycházející z osvědčených rockových postupů.

Nejlepší momenty jsou hned z okraje Okreje. Uvolněné "Living On" dává letní opar nejen grooveový spodek a opravdu silný refrén, ale i velice jistá Tonya Graves. Následující "Náhody" s Danem Bártou atmosférou připomínají skvělou "Vhodný/á" ze sólového alba Terezy Černochové. Procítěně zazpívaná, efektně zprodukovaná a s textem, který jde zevnitř. Za zmínku stojí i dvě další hostovačky. Matěj a Karolína Ruppert, toho času manželé, si zazpívali v příznačně nazvané "The Memories" a píseň "Vodá tvá" odpěl Viktor Dyk.

Textově je album nevyrovnané. Jednu chvíli můžete povedenou myšlenku kvitovat a vzápětí vás odpudí něco jako: "Naplním tě srdceryvnou Dajánou, sypu si to za tou fata morgánou, odevšad mě hltaj oči sličnejch dam, zdá se, že jsem pro vás všechny number one..." ("Prezident"). Asi nejhorší song pohybující se někde mezi Vilémem Čokem a Kamilem Střihavkou. Ale naštěstí jsou tady i mnohem lepší věci. Něžně krásná "Co s tím" a odpálená "Je to důvod" jsou reprezentativní kousky.

Po několika posleších se "Je to důvod" tak nějak kompaktně spojí dohromady a na povrch vyplují momenty, které jste předtím ani nezaregistrovali. Ač jsem si to nemyslel, jakmile mi deska najela, začala být velmi zábavná. Především proto, že není prvoplánová, ale spíš opravdu pestrá.