V loňském roce ukončilo vydavatelství Supraphon mapování diskografie Hany Zagorové. Bohužel se tak stalo přesně u alba, po kterém následovala výborná a neprávem nedoceněná šansonová nahrávka z roku 1991 "Rozhovor v tichu" s hvězdnou autorskou sestavou od Michaela Kocába po Michala Horáčka. Ta už se ovšem objevila pod hlavičkou Multisonicu, a tak Supraphon, aby nepřišel o svou zlatou žílu, přichází alespoň s další výběrovkou.

Výběrovkou, která je slepencem známých songů s hostujícím hlasem či hlasy. Koncepcí tak připomíná album "Když nemůžu spát" vycházející kdysi ze stejnojmenného televizního pořadu. Aby vydání "Dávných lásek" bylo alespoň něčím ospravedlnitelné, jsou mezi neuvěřitelným počtem dvaadvaceti kousků tři doposud nevydané. A mohlo to tak klidně i zůstat. Úvodní "Andělé už nesmí v ráji spát" se Štefanem Margitou ještě zachraňuje výborný text Václava Kopty. Ale "Biograf láska" s deklamujícím Josefem Vinklářem je už opravdu trochu moc.

A tak je to s celým albem. Kultovní skladby ("Duhová víla", "Hej, mistře basů", "Můj čas" či "Lásko, amore") střídá nefalšovaný popový škvár vrcholící duetem s Karlem Gottem "Mží". Samostatnou kapitolou jsou předělávky, které se kdysi snažily oživit repertoár aktuálním zahraničním soundem. Téměř vždy ho však spolehlivě zazdilo nudně prázdné podání orchestru Karla Vágnera, což se bohužel netýká na této desce pouze cover verzí. O to více pak svou hudební živostí vyniknou příspěvky pod taktovkou Tanečního orchestru Čs. Rozhlasu ("Dvě žlutá kuřátka", "Asi, asi")

Přestože Hana Zagorová i nadále vydává nová alba, nemine posledních pár let letopočet, ve kterém by nevyšla minimálně jedna výběrovka největších hitů. Jejich dramaturgie však není příliš nápaditá. Výjimkou budiž ta nejobsáhlejší kolekce "S úctou", kde se konečně dostalo i na méně známé, nevětšinové nahrávky. Teď jsou to tedy duety a opět bez nápadu. Přitom se nabízelo vytvořit například dvoudiskovou edice s původními nahrávkami vedle nových verzí s novými kolegy, ale tady se nejspíš hrálo o vánoční trh a tak je výsledek takový jaký je. Určený především pro tvrdé fanouškovské jádro.