Před nedávnem se znovu představili v natřískaném Lucerna Music Baru a opět předvedli strhující show. Oni jsou ostatně Incognito především kapelou koncertní. Nicméně nová deska s poetickým názvem a patetickým obalem by mohla být v tomto směru zavádějící, protože byste mohli namítat, že i živý přednes těchto písní musí být únavný. "Bees + Things + Flowers" není pouze obyčejnou řadovkou, původně to mělo být kompletně akustické album s novým repertoárem, jenže se z toho nakonec vyklubalo něco, čemu můžeme říkat směs coververzí i předělávek svých vlastních hitů do akustické podoby, přičemž výsledek tvoří nejsoulovější nahrávku za celou jejich kariéru.

Na album lze nahlížet dvěma způsoby. Buď o něm prohlásíte, že je to chladná akademická nuda, nebo zaplesáte nad neuvěřitelně čistými vokály, dokonalou kompozicí skladeb a soudržností celé nahrávky. Po technické stránce lze jen stěží něco vyčítat, Incognito si vybrali skladby přímo na tělo, nepokazili ani tón, naopak s profesorskou dokonalostí převedli starší hity do zcela smooth jazzových, acid jazzových (avšak acid jazz je cítit nejméně, oproti předchozím deskám takřka zanedbatelně) a soulových barviček. Devadesát procent obsahu desky jsou hlasové exhibice, taková větší koncentrace Bártů a Dusilenek pohromadě.

Celých čtyřicet minut si lze nádherně užít, dokážu si představit poslech "Bees + Things + Flowers" při východu slunce pod rozkvetlou višní, kdy vám v těle brní naprostá nirvána... Pro poslech podobné hudby, která je tak jemná, až se toho sametu po chvíli skoro přejídáte, alespoň já musím mít dost specifickou náladu. A to je chyba, ono vás to totiž v mnoha případech bude nejspíš nudit a uspávat. Jakkoli byla vždy hudba Incognito prosluněná vonící louka, tentokrát je to jako chodit po louce posečené. Pořád to voní, ale na žádnou rozkvetlou květinu nenarazíte. Příliš klidná a ničím nepřekvapivá procházka. Zda se jedná o klid před bouří, to můžeme nyní pouze hádat.

Dva kusy bych přesto vypíchl, hned první a asi nejpovedenější předělávka "Everybody Loves The Sunshine" od Roye Ayerse album skvěle startuje. Shodou okolností druhou nejlepší je pro mě ta závěrečná, velmi upravená coververze "That's The Way Of The World" od Earth, Wind & Fire.

Příště, prosím, znovu přidat groove, znovu natočit něco pro posluchače a ne jen pro sebe, ať neusneme na věky.