Předpověď počasí hlásila příchod letních teplot. To ráno není výjimkou a rtuť teploměru letí vysoko. Než vyrazím do ulic, dávám si studenou sprchu. Ke konci už proud vody skoro štípe - někdo by řekl, že z trubek lezou už jen ledové kostky. Po vydatné snídani opouštím byt. Cesta do práce chvíli trvá, a tak v mp3 přehrávači lovím složku s Apparatovým albem "Walls". Duchem se přemísťuji do Berlína a vzpomínám na mého virtuálního frienda z Rakous, který mi tuto otužovací kůru vřele doporučil. Společně totiž na dálku řešíme, zda to je deska dobrá, nebo zlá. On tvrdí, že to je nuda a průměr. Já však zastávám poněkud odlišný postoj a tužkou píši na pohlednici stručný vzkaz: "Milý Péťo, dal jsem na tvá slova, ale nepomohlo to! Tak nevím, kde je mezi námi ten zakopaný pes!"

Souhlasím, že Apparat dost nabral kurz směrem k easy listeningu. Přesto se nezbavuje svého skoro pověstného citu pro zvuk a rozhodně svůj notebook nenechal napadnout nějakým zákeřným virem, který by zhatil jeho práci. Na "Walls" je asi nejvíce patrné to, jak se Sascha Ring posouvá a jak vstřebává nové zkušenosti. Výchozí etapou se stalo dva roky staré épéčko "Silizium", na kterém přičichl ke smyčcovým aranžím. Ty mají na novém opusu dost podstatné místo. Saschovi s nimi pomohly Kathrin Phänder a Lisa Stepf (Complexácord). Nemalý vliv měla i jeho kolaborace s Ellen Allien na placce "Orchestra Of Bubbles".

Apparatovy hrátky s vrstvením elektronických vibrací pomohl umíchat Joshua Eustis (polovička Telefon Tel Aviv). Posledním výraznějším hostem je Raz Ohara, který napsal texty a dodal vokály pro čtyři skladby, z nichž nejvíce fungují "Headup", "Hailin From The Edge" nebo singlovka "Holdon". Apparat svůj hlas propůjčil dvěma kompozicím. Jednou z nich je "Arcadia" - skvostná lahůdka, která se snad nikdy neohraje. Z instrumentálních fragmentů nejvíce v paměti utkví "Limelight", dvojdílná "Fractales" nebo "Useless Information". Každý si tu najde něco pro sebe, mezi oblíbené kusy jsou vložena převážně poklidná intermezza. Hledat dynamické bourání zvukových zdí je však na tomto místě zcela marné.

Z "Walls" je cítit vyrovnanost. Apparat nemá nutkání zbytečně šokovat nebo kompletně rozebrat základy vystavěných postupů. Melodické hladiny tu na sebe pozvolně navazují, převalují se a zanechávají blažené účinky. Takové desky jsou zapotřebí a je fajn, že tato je jedna z nich.