Když před pěti měsíci Zbyněk Drda vyhrál soutěž Česko hledá SuperStar, našlo se dost skeptických hlasů, které říkaly, že jeho deska bude za daných okolností nejspíš dost nudná. Že je dost problematické za dobu danou soutěžními pravidly napsat, nazkoušet a posléze nahrát desku pro tak specifického zpěváka, jakým je právě Drda. Jeho příznivci naopak argumentovali tím, že už při soutěži "Zbynďa" ukázal své silné stránky. V konfrontaci s různými styly se našly takové, které by jistě zaplnily mezery na českém trhu. Debut "Pohled do očí" bohužel dává za pravdu spíše těm skeptikům.

Těžko říct, k jaké cílové skupině chtěl Zbyněk Drda svoji debutovou desku směřovat, ale podle výsledku to vypadá, že se zhlédl v Michaelu Boltonovi - stal se z něj lamač ženských srdcí, a to srdcí všech věkových kategorií. Drtivá většina písniček se plaví v nekonfliktních popových vodách a velice zřídka zabrousí někam do jiných proudů. "Pohledu do očí" vládne pomalé tempo s romantickým laděním, ovšem je nutné dodat, že se Zbyněk Drda nikdy nedostává za hranici vkusu ani do oblasti kýče. Po této desce těžko sáhne náročnější posluchač (pravda, desky SuperStar zrovna nepatří do hledáčků náročnějších posluchačů), to by se nesměl Zbyněk Drda (respektive producent desky Honza Horáček) držet tolik při zdi a musel by trochu zariskovat. Takhle je "Pohled do očí" pouhou sázkou na jistotu.

Vedle tklivých ploužáků se na desce najde i pár vcelku příjemných okamžiků. Prvním z nich může být pozitivní kytarovka "Dík tobě vím", která ale až příliš připomíná debut Katky Koščové, respektive jeho popový úvod. Jako by ji dělal jeden a ten samý člověk v ten samý den. "Pohled do očí" se může chlubit i poměrně dobrým zvukem a překvapivými momenty, kdy se najednou jako blesk z čistého nebe zjeví kytarové sólo a la Pat Metheny nebo a la Mark Knopfler. Jsou to sice opravdu jen mžiky, ale třeba se třpytí na lepší časy. Za zmínku stojí i živá "Zítřky" trhající místy jednolité baladické ladění desky jako celku. To koneckonců platí i o hravé "Možná". Ta a "Miliony přání" z pera Ivana Hlase mají snad jako jediné povedené texty. Zbytek textů, jež jsou nejslabší stránkou debutu, je jen snůškou prázdných frází nedávajících valný smysl.

Osobně si myslím, že Zbyněk Drda je i přes nepříliš dobré hodnocení debutu "Pohled do očí" nadějný zpěvák. Jen bude chvíli trvat, než se úplně najde. Klidně se jednou může stát, že z něj bude výborný jazzový nebo pop-folkový zpěvák sbírající ceny, a "Pohled do očí" zůstane pouhou první zastávkou na jeho cestě. O tom, že s deskou není spokojený ani on sám, by koneckonců mohly vypovídat už první koncerty spojené se křtem, kdy část písniček dostala zcela jinou, zajímavější podobu. Snad ta další deska už dopadne tak, že ji Drda nebude muset pár dní po vydání ohýbat podle svých představ.