Týden se s týdnem sešel a tentokrát vám naposledy přinášíme komentář ze semifinálových kol. Co se tedy událo? Vyjma toho, že holky opět převálcovaly kluky, že asi všem nefungovaly odposlechy, protože většina měla problém s intonací, že hostující Ali Amiri ani po roce nedokázal zaujmout ani mě ani profesora Klezlu, že Soňa Pavelková předvedla jeden z nejimpozantnějších výkonů v SuperStar, se toho v podstatě moc nestalo. I když... buďme trošku konkrétnější.

Roman Lasota má velké výkyvy v kvalitě - poprvé nic moc, minule zářil a tentokrát to byl takový neslaný, nemastný výkon. Ovšem vzhledem k tomu, co se v mužském semifinále událo po něm, nezbývá mi než napsat, že to byl jednoznačně nejlepší výkon tohoto večera. Jeho "Over My Shoulder" od Mike And The Mechanics byla jedinou relativně rychlejší písničkou a jako jediná měla přeci jen něco do sebe. Mezi slepými jednooký králem. Už jsme se jednou přesvědčili, že zpívat písničku podle coververze není úplně to nejlepší. Martin Ševčík se Lou Reedovu "Perfect Day" snažil zpívat jako Duran Duran, ovšem vylezl z toho takový utahaný paskvil, avšak ani tohle nebylo zdaleka nejhorší. Zbyněk Drda... co k tomu dodat? Jeho výkon až příliš ovlivnila tréma. Zapomněl text, v návaznosti na to pak zpíval i falešně, ale i kdyby se toto nestalo, "Can You Feel The Love Tonight" Eltona Johna opět, jak tomu už je v téhle řadě nějakou divnou tradicí, ještě více zpomalil, což některým písničkám zkrátka nesluší. David Spilka se konečně odloučil od Lucie a střihl si "Behind Blue Eyes" od The Who, tedy další pomalou písničku. David ji sice nezazpíval špatně, ale v refrénu si zahrál tak trochu na death metal a obávám se, že to bylo až příliš a ani se to do téhle písničky nehodilo. Aleš Burket v sobotu asi nejvíce zapadl. Vybral si "Goodbye" od Gila a mimo několika póz neukázal prakticky nic. Mám pocit, stejně jako Ondřej Hejma, že Aleš se v SuperStar jednoduše přetvařuje. Jaroslav Parči nasadil hned od počátku hodně těžký kalibr a tím nemám na mysli "She's The One" od World Party, ale úvodní medailonek, kde se snažil hrát na city (dítě, maminčin nádor, i ta zlodějská historka), ale pokud dovolíte velice subjektivní vložku, tomuto člověku nevěřím ani pověstný nos mezi očima. Nicméně k jeho výkonu: rytmicky to bylo zcela mimo, intonačně si také příliš dobře nevedl a navíc to bylo s jistou dávkou afektu a to je přesně to, co by Česko hledat nemělo.

Mám pocit, jako by hvězda Terezy Najdekrové ztrácela na třpytu. Její výkon ve "Spending My Time" od Roxette byl sice zajímavý, obzvláště její přechody z hlubších poloh do těch vyšších, ale snad poprvé jsme u ní slyšeli chyby v intonaci. Co je ovšem podstatnější, jak to vystihl profesor Klezla, Tereza začíná být hodně jednotvárná. Falešná místa v "Hotelu California" od Eagles měla i Petra Hlávková a je to velká škoda, protože její barva hlasu obzvláště do slok nádherně seděla. Bohužel to zkazila refrénem, kdy se pouštěla do zbytečně komplikovaných improvizací, které se jí zkrátka nevydařily. Ano vím, v prvním komentáři jsem napsal, že mi moc nesedí styl ala Avril Barbory Zemanové, ale nyní musím napsat, že "My World" právě od Avril Lavigne byl v jejím podání zkrátka vynikající. Možná je to částečně zapříčeněné tím, že toto nebyl ten rádoby punk, ale spíš popová věc. Leona Černá znova zašátrala v kategorii přeci jen už trošku starších zpěvaček, v neděli konkrétně u Bonnie Tyler a její "Holding Out Of The Hero", se kterou navíc slavila nedávno velké úspěchy Lucie Vondráčková. Nechci tady posuzovat tuto verzi, ale v medailonku zmiňovanou energii cítím v daleko větší míře právě u Lucky. Rozhodně to bylo lepší než minule, ale upřímně řečeno, finále bez ní bych si klidně dovedl představit. U Soni Pavelkové se zastavím déle, ostatně jako minule. Tahle holčina opět hodně zariskovala, Alicia Keys má obecně velice těžké písničky - o "If I Ain't Got You" to platí také - a i tentokrát se jí to vyplatilo. Nevím, jestli jsem byl v neděli naladěný na stejnou notu jako Ilona Csáková, nicméně jsem měl z jejího výkonu naprosto ty samé pocity. Její zpěv mi šel přímo do duše, rozhodně se nedomnívám, že by ji nezvládla, ba právě naopak. Výborně zvládala přechody a polohy, kterých je zde na malém úseku opravdu hodně, intonačně to bylo téměř čisté (rozhodně více než její předchůdkyně) a samozřejmě tomu nechyběl ani kus jí samé. Její výkon nechal v mé hlavě zapomenout na "True Colors" Petry Páchové z první nebo na "You Oughta Know" Kláry Zaňkové z druhé řady. Jen doufám, že Soňu nepotká osud těchto dvou zmíněných slečen, tedy že nakonec skončí jako jediná bez desky. Po tomto zážitku už Karolína Pavlíková a její uspěchaná "Listen To Your Heart" (romantický ploužák se změnil v písničku ve středním tempu) od Roxette působila spíše jako, že je tam jen do počtu. Od holky, která mi připomíná Lenku Dusilovou, její vzhled je občas velice extravagantní a má rada rychlou jízdu autem, bych čekal daleko větší odvaz a ne slepé obdivování Lucie Bílé.

Nikoho snad nepřekvapí, že vyhazov Jaroslava Parčiho považuji za více než spravedlivý. Netuším, jestli naživo působil jinak, ale z jeho projevu jsem přes televizní obrazovku cítil až přílišnou dávku vypočítavosti. Konce v soutěži pro Petru Hlávkovou se dal svým způsobem čekat, a to nejen díky tomu, že na pokoji bydlela se Soňou Pavelkovou, která již po čtvrté hledá novou spolubydlící. Petra byla dosti nevýrazná a k tomu všemu se jí ještě v neděli nepovedlo dobře zazpívat. Příští týden nás čeká první finálové kolo, bude opět vypadávat pouze jeden soutěžící a i naše komentáře se vrátí zpět do podoby, jakou ji znáte z předchozích let.