Když někdy v roce 1999 padly první temné stíny, skupina se jménem Asmodeus vzešla, aby kázala v uřvaném vokálu a svým zjevem polekala kdejakého chořejšího jedince. Na kontě mají tito pekelníci zatím dvě plnohodnotná alba a tři dema. Poslední řadovka jim vyšla tento rok a také z ní zahráli skladby na pátečním koncertě. Nastoupili vskutku svérázně a jejich hrozivě pomalované obličejíky napovídali o fakt drsném zaměření. Na rozjezd slušná palba, ale publikum se zatím nemělo k očividnějším projevům nadšení. To přišlo později. Už ale kolem druhé hodiny odpolední bylo vidět asmodeovské umělce, jak se prochází bez make-upu po nákupním centru Čepkov. Za nějakou tu půlhodinku, kdy jsem se tam s nimi míjela, dokázali navštívit řeznictví, levné knihy a taky obdivovat krásu dýmek Peterson.

Finové Amoral velmi mile překvapili. Melodičnost, tak jedinečně charakteristická pro severské země, se krásně vpletla do chraptivého vokálu. Zachmuřený charakter se zase slil s temnou náladou. Jejich chytlavého deathmetalového jádra s trashovými náběhy si všimlo vydavatelství Spinefarm a pod jeho ochrannou rukou zatím vydali dvě desky - "Decrowning" a "Wound Creations". Skupina zahrála nemalé množství skladeb a díky zpěvákovi, který nezapomínal komunikovat s lidmi, se nadšeným divákům nechtělo jen tak jednoduše pustit hráče do backstage. Pro člověka, který má pevné kořeny v libozvučejších kovových stylech a dostal se sem, aby si rozšířil hudební obzory, znamenali právě tito hošani líbivý kompromis mezi chrčením a melodikou. Jiskřivých sól totiž tento večer moc nepadlo.

Další hvězda nesoucí démonické jméno Naglfar předvedla metal ze stejné sorty jako předešlé skupiny, jen s více nakřáplým a monotónnějším vokálem. Jak nasadili, tak skončili. Na hudební scéně existují v podstatě od roku 1994, kdy vydali debut "Stellae Trajectico", a o rok později vypustili (krom dalšího debutu) už i regulérní CD "Vittra". O šest let později se tatáž deska dočkala reedice, tak silný materiál na ni pánové vryli. Aby toho nebylo málo, před třemi lety znovu vydali také nahrávku "Diabolical" z osmaadevadesátého. Materiálu tedy skupina nemá přehršle, ale na koncert vždy vyberou ty nejlepší, nejbrutálnější a vůbec nejcharakterističtější pochutiny, co kdy zplodili. Kotel se teplotou blíží ke kremaci a ti chlápci nemají pořád dost. Nemilosrdně trápí své nástroje (a i netrpělivé fandy čekající na hlavní hvězdu) a moc se k odchodu nemají.

Brutusáci největší s krví za ušima Dark Funeral ztěžka nastoupili na pódium a začala mela. Slabší povahy se odebraly do zadních řad a ti, kteří si texty těchto hrdlořezů předříkávají jako básničku před spaním, se nahrnuli dopředu. Monstrózní dojem ještě umocnili sami členové; nejsou to zrovna drobci a potkat takového řízka navečer - nedejbože tak zmalovaného - by asi nikdo nechtěl. Death metal má svou filosofii, ale u Dark Funeral musí být člověk pořádně otrkaný, aby vyčetl mezi řádky pravou podstatu. Také málokoho zaujmou na první poslech, díky tomu, že jde o jeden z nejspecifičtějších žánrů, musí se "vstřebání" nechat delší čas. Jde o naprosto odlišný svět a není pravidlem, že speedmetalákovi se hrobařské brutální útoky budou líbit. Dark Funeral zahráli především skladby ze svého aktuálního počinu "Attera Totus Sanctus", ale neopomněli staré dobré časy a udělali přehledný průřez dalšími několika alby. Celkem mě zajímalo, jak se podaří zvukaři vnést hudbu do každého koutu sálku. Inu, dobře to vyřešili. Po stranách pódia postavili dvě velké bedny a krom hudby, kterou až moc dobře produkovaly, způsobovaly také značné větrné poryvy. A problém s větráním byl také vyřešen.

Dark Funeral, Naglfar, Amoral, Asmodeus, Masters Of Rock Café, Zlín, 24.3.2006

Fotogalerie: