O floridské kapele Creed jsme na musicserveru psali v souvislosti s druhým a třetím řadovým albem (to bylo i poslední) a také jsme se zmínili o rozpadu kapely. Víme tedy, že Creed už neexistují, ukončili svou činnost coby trio, protože původní baskytarista Brian Marshall byl v roce 2000 z kapely vyhozen, a mají na kontě tři řadová alba, přičemž to první, "My Own Prison", vyšlo v roce 1997. Během sedmi let, do loňského rozchodu, Creed celosvětově prodali více než třicet milionů nosičů a nikdy se nestali miláčky hudební kritiky, spíš naopak (ale znáte to - psi štěkají a karavana táhne dál). Tečkou za krátkou, ale neuvěřitelně (a pro mnohé i nepochopitelně) úspěšnou kariérou je kompilace pod jasným názvem "Greatest Hits".

Rozporuplné pocity mám také. Poslech třinácti skladeb výběrové desky Creed hezky ukazuje na všechny klady i zápory tvorby skupiny, na věci, které jedny přitahovaly a jiné odpuzovaly. Na texty ovlivněné křesťanstvím, na recyklaci grunge, na Stappův mocný hlas, jenž ovšem až příliš připomíná jiné borce ze Seattlu, na hitové melodie, které neměly problém zabodovat i v popových žebříčcích (a v těch rockových hitparádách Creed měli osm jedniček). Creed se nijak zvlášť nevyvíjeli, perfektně našli svou úspěšnou formuli a inovovali ji jen kosmeticky (viz např. použití ženského vokálu a sboru v "Don't Stop Dancing").

Zajímavé je sledovat, jak se kapela tváří hlubokomyslně a nedává žádný prostor nadhledu, humoru, odlehčení. Je mi jasné, že oni to tak prostě měli, zpívali o vážných záležitostech a tvářili se při sdělování velkých věcí hrozně seriózně a zase je třeba zopakovat, jak to fungovalo a odrazilo se v obrovském komerčním ohlasu, ale je to také věc, kterou jim mnoho lidí nikdy nevěřilo a považovalo za pózu. Chápu, jak hodně lidí mohlo iritovat vidět zpěváka Scotta Stappa (jinak velmi pohledného muže, o tom žádná) v klipu "Higher" jako "machovského poloboha". Ale zpátky k hudbě a chvalme též. Jsou zde výborné písně, kterými nepohrdnu, póza-nepóza: pomalejší "My Sacrifice", "One Last Breath" (obě s úžasnými videoklipy - ostatně všech devět klipů Creed a tři koncertní skladby si můžete pustit na přiloženém bonusovém DVD) i podařené skladby tvrdšího až velmi tvrdého ražení, čili "What If" nebo "Bullets" (opět parádní video, tentokrát osloví příznivce počítačových fantasy her).

Abych tedy skončil v příznivějším duchu: "Greatest Hits" od Creed se dají dobře užít, pokud to bereme opravdu jako zábavu a tím nemyslím zábavu ve smyslu smát se, až se za břicho popadat. Je to tvrdší kytarová melodická hudba, udělaná tak, aby se jí prodaly desítky milionů kusů desek - berme nebo nechme být.