Přiznám se bez mučení, Joy Division jsem si pro sebe pořádně objevil až s filmem "24 Hour Party People". V době, kdy to Ian zabalil, bylo pro moje milé rodiče založení rodiny asi ještě hudbou budoucnosti, takže když vám tady budu tvrdit, že jsou Interpol Joy Division třetího tisíciletí, můžete mě s klidem odzívnout. Jenže to netvrdím jenom já, ale prakticky každý, kdo propadl kouzlu jejich uhrančivého debutu "Turn On The Bright Lights". Dalšími jmény, kterými se v souvislosti s Interpol novináři často ohánějí, jsou Echo & The Bunnymen, The Cure nebo Television. Já bych si ještě přisadil pro někoho možná překvapivě The Doors. Deklamačně vypjatým, místy patetickým, místy zdánlivě odtažitým projevem totiž Paul Banks evokuje nejen Curtise, ale určitým způsobem i Jima Morrisona.

Teď už asi tušíte, že Interpol nedělají hudbu do voňavých kavárniček, ale - když to hodně přeženu - spíš do krematoria pana Kopfrkingla. Syrové, vtahující, hypnotické, naléhavé až sžíravé, přesto melodicky průzračné byly skladby na prvotině a podobně je na tom i novinka "Antics", na které se kapela rozhodla jít aranžersky až na samotnou dřeň rockové písně (maximálně úsporné kytary, basa, bicí plus velejemné klávesové pasáže). Pánové sice trochu ubrali na razanci i na tempu, jsou rozvážnější a hudebně taky poněkud rozvláčnější, ale stále je to od nich skoro profesorská instruktáž o tom, jak ještě na počátku 21. století napsat opravdu silnou rockovou skladbu. Na kardinální otázku, totiž z jakých ingrediencí míchají tu specifickou potemněle melancholickou atmosféru, nám Interpol jistě neodpoví. Dost možná tu magickou recepturu sami neznají, ale právě tohle nepolapitelné fluidum jejich nahrávek vás k nim bude přitahovat.

Jasně, že je to retro, ale Interpol navlečení do stylových černých obleků na vás při každé příležitosti nemrkají "jakože my jsem ti cool kluci, baví nás řezat do kytar, víme, že to zrovna frčí, tak si chceme jen užívat". Jsou úžasně odtažití, dekadentní, dalo by se říct i umělečtí. Tak jako New York, z jehož hudebního podhoubí vzešli. Proto z nich asi nikdy nebude taková masovka, jakou momentálně jsou The Strokes nebo Franz Ferdinand. A proto se za nimi zároveň potáhnou zástupy naprosto oddaných obdivovatelů s Mobym, Davidem Bowiem a Bradem Pittem v čele, kteří na kapelu nedají dopustit. Tomu se říká kult a s Interpol se tohle označení táhne vlastně už od začátku. O jaké jiné mladé kapele můžete prohlásit něco podobného? Ha! Jednoduše, Interpol - ač stále poněkud v přítmí - jsou z "téhle" scény momentálně absolutně nejvíc.