V báječném filmu "Láska nebeská" ("Love Actually") se postava Karen, výborně ztvárněná herečkou Emmou Thompsonovou, v jedné ze scén vyznává z celoživotní lásky k hudbě Joni Mitchell, když říká svému muži: "Joni Mitchell probudila v tvé studené anglické ženě city." A v jiné, mrazivé scéně, kdy se Karen dozvídá o nevěře svého muže, zní smutná píseň "Both Sides Now" - tady snad ani nemohla znít jiná. I tato skladba se nachází na retrospektivním albu "Dreamland: The Very Best Of Joni Mitchell", na němž výběr písní provedla sama autorka a zpěvačka v jedné osobě.

Na disku ukrytém ve výpravném digipackovém obalu (booklet obsahuje reprodukce maleb, jejichž autorkou je Joni) se nachází sedmnáct písní původem kanadské zpěvačky, která možná nejvíce ovlivnila už dvě či tři generace písničkářek s kytarou. Seznam lidí, se kterými od poloviny šedesátých let spolupracovala, se čte jako Who Is Who americké populární hudby. "Dreamland: The Very Best Of Joni Mitchell" velmi poutavým způsobem ukazuje význam Mitchellové - byla nezlomná na své životní dráze, hodně osobitá v básnických textech i hudebních postupech, kde průkopnicky pracovala s world music. V titulní písni alba "Dreamland" si vystačí s pomocí hlasu Chaky Khan a množstvím perkusí, "The Jungle Line", skladba z roku 1975, má temnou atmosféru díky kombinaci bojových bubnů a moogu, do netriviálních struktur jejích písní se vplétal i jazz.

Ke konci kariéry (ano, v roce 2002 ohlásila Joni Mitchell odchod ze scény) vydala dvě desky ("Both Sides Now" a "Travelogue"), na nichž jsou její písně zahaleny do orchestrálních aranžmá a získávají úplně jiný rozměr. Malou kuriozitou může být písnička "Big Yellow Taxi", velký hit nedávných měsíců v podání Counting Crows - je to melodicky veselá píseň (text už tak veselý není), v původní verzi Joni Mitchell zahraná jen na kytaru a perkuse. Nádherných momentů je na "Dreamland" povícero, sám jsem si nejvíce oblíbil "Nothing Can Be Done" a "Come In From The Cold" z poněkud "popovějšího" období zpěvačky na počátku devadesátých let.

Tato výběrovka, i když ne první v kariéře Mitchellové, má svůj smysl. Pomáhá nám uvědomit si, že nebýt Joni a jejich písní, třeba by tu nebyla ani Suzanne Vega nebo Tracy Chapman a celá řada dalších folkrockových zpěvaček, kdoví. Poslech téhle desky jednoduše odpovídá na otázku, proč se mladé ženy nechávají ovlivnit a strhnout hudbou Joni Mitchell a zamilovat si ji na celý život.