Noví Roe-Deer vyvolávají vskutku rozporuplné reakce. Zda právem či neprávem, nechť pousoudí každý sám. Rozhodně je to však pro kapelu o mnoho lepší situace, než kdyby k nim byli všichni lhostejní. Zkuste si jenom letmo projít místy velmi výživné reakce vyrojivší se ve fóru pod reportem z pražského vystoupení Franz Ferdinand, kde byli R-D za předkapelu, a ihned pochopíte, o čem mluvím. Je jasné, že tohle pondělí se v pražském Roxy na populární akci Free Mondays sešli ti, kteří sice určitě obrečeli odchod Emy s Filipem, ale přesto Roe-Deer nehodili do starého železa a nyní jsou zvědaví, co s kapelou trosečník Šmity provedl. Ten udělal asi to nejlepší, co mohl. Vykašlal se na snahu (nereálnou) najít zpěvačku, která by nahradila Emu Brabcovou, a místo toho postavil zbrusu novou kapelu s novým repertoárem. Prvním šťastným krokem se ukázalo být angažování zpěváka a kytaristy Andrzeje Palce, který je autorem většiny nových skladeb. Po dalších peripetiích a personálních rošádách se sestava snad definitivně ustálila na kvartetu Andrzej (kytara, zpěv), Šmity (basa), Aleš Březina (kytara / jinak též Miou-Miou) a Jára Rolc (bicí).

Švitořícímu a korzujícímu davu v Roxy se ale nejprve vydal napospas písničkář, jinak též rádiový moderátor Jakub Alexa. Na pódium přišel sám, pouze se svojí elektrickou kytarou a zahrál několik vcelku příjemných skladeb, melodicky výrazně ovlivněných britskou kytarovou scénou, které fanouškům Roe-Deer jistě musely přijít k chuti. Zřejmé však bylo, že jeho křehké a intimní skladby by si k správnému vyznění žádaly mnohem komornější prostředí. I přesto si Jakub vysloužil pozornost prvních řad a uznalý potlesk na závěr, čímž připravil půdu pro "hlavní hvězdu večera".

Začneme trochu ze široka. Skoro vždy, když vidím fotky nových objevů britského (amerického) hudebního tisku, říkám si: "Kam oni na ty typy jenom chodí?!" No nedělejte, že nevíte, o čem mluvím. Kluci z (britské) kytarovky přeci musejí vypadat! Minimálně zajímavě, ležérně, zasmušile, rozervaně... Zkrátka tak, aby si na nich holky mohly smlsnout a kluci aby se s nimi dokázali ztotožnit. Ačkoliv vůbec nechci nějak dramatizovat vliv "image" na výsledný dojem z hudby (dobře, je to 50: 50), správná kytarovka prostě musí vypadat jako kytarovka, jinak je veškerá snaha zbytečná. Roe-Deer sice nejsou "perfektní", ale přinejmenším "zajímavě" na podiu skutečně působí. Napravo Šmity ve tmavé košilce s ušmiklou kravatou na krku hází patkou a vypadá u toho pořád pěkně zpruzeně, nalevo jemný a nesmělý hezounek Aleš urputně máchající kytarou, uprostřed Adrzej, výrazově občas trochu teatrální, ale vlastně vcelku civilní sympaťák, který nepostrádá jisté charisma, a vzadu Jára s úžasným květákem na hlavě. To je slibný základ.

Začátek měla kapela opravdu působivý. Série svižných skladeb s jasnými hitovými ambicemi mi potvrdila to, co jsem zjistil už na několika letních festivalech - přesně taková kapela u nás chyběla. Argument, že takových jsou na Ostrovech stovky, neobstojí, protože nejenom já chci mít takovou TADY. Roe-Deer pojali křest jako setkání s kamarády a hudebními spřízněnci. V "Camomile Prince" a několika dalších skladbách vypomohl Karzi, v krásné hitovce s přiléhavým názvem "The Sea" zazpíval přes vokodér Gregory (oba Southpaw), v přídavcích si zabubnoval Fenek Steiner (Wohnout) a dvakrát kapela zapojila neznámého mužíka s vozembouchem (mimo jiné při jedné z nejlepší skladeb "Including Me"). Početné publikum však zůstávalo až na pár tanečníků v prvních řadách poněkud statické a logicky teprve spíš zvědavě okukovalo, co je nového. Bouřlivějšímu přijetí se dostalo starším kouskům "Happy", "Apple-Sauce Song", "One" nebo prvnímu singlu z nové desky "The Stranglers".

Zvuk nebyl na poměry Roxy nejhorší, jenom při promluvách mezi skladbami nebylo rozumět zhola nic, což se neblaze projevilo hlavně během samotného křtu, který provedla malá slečna (snad ta z obalu desky, snad ta z klipu "Apple-Sauce Song") společně s kluky z Wohnout a Southpaw. To, že jsme neslyšeli, co desce "Lollipop" popřál wohnoutí basák Jirka Zemánek, však není nikterak podstatnou výtkou. Daleko výraznější vadou na kráse byl fakt, že s přibývajícím časem - R-D přitom hráli pouze hodinu - skladby pomalu začaly ztrácet na intenzitě a přitažlivosti a melodické motivy se začaly ztrácet v množství podobných, což vyvrcholilo při naživo nevýrazných skladbách "Song B" a "Vertigo". Série přídavků v čele s punkově překopanou "Forever" však naštěstí výsledné hodnocení znovu převrátila do plusových hodnot. Zda ale noví Roe-Deer skutečně obstojí, se definitivně dozvíme až po poslechu desky "Lollipop", kterou jste si mohli poprvé pořídit právě v den koncertu.

Roe-Deer, Jakub Alexa, Roxy, Praha, 11.10.2004.