Legendární německá kapela hymnického rocku měla původně rozpálit už tak dost horkou Káhiru, ale egyptský koncert byl nakonec zrušen a nahrazen brněnskou halou Rondo, což pro nás byla víc než dobrá zpráva, protože obzvlášť v Brně je takových koncertů po málu. Podle mých informací hala Rondo nebyla vyprodána, přestože stejně jako loni Def Leppard i Scorpions zvolili Brno pro svůj jediný koncert v ČR. Nicméně i tak v ní bylo poměrně těsno a většina ocenila, že nedošlo na předkapelu a nastoupili rovnou Scorpions (samozřejmě s lehčím zpožděním - ostatně nezažila jsem jediný koncert, kde by zpoždění nebylo). Z technického hlediska by však předkapela byla vhodná, aby se zavčas odhalil problém se zvukem. První skladba "New Generation", která otevírá i poslední desku "Unbreakable", zazněla ještě dobře, ale hned druhá "Love 'em Or Leave 'em", navíc jeden z největších vypalováků nové desky, která měla zřejmě celý koncert pořádně rozjet, dopadla katastrofálně po zvukové stránce. K radosti všech se incident po zbytek koncertu neopakoval a Scorpions začali navazovat kontakt s publikem. Pokud jde o komunikaci kapely s davem a improvizaci, není co vytknout. Možná pro případ, že by selhaly mikrofony (i to se může stát), dal zpěvák Klaus Meine českému publiku malou lekci zpěvu. Sympatická byla i snaha mluvit česky, sice nedošlo na víc než klasické pozdravy a děkovačky, ale i to je chvályhodné.

Abych se nevyhnula troše informačních poznámek, Scorpions zahráli několik skladeb z nové desky "Unbreakable", největší hity a ty opravdu hodně úspěšné a nejznámější skladby na závěr v přídavcích. Vystoupili v sestavě, kde jádro tvoří zakladatel kapely, kytarista Rudolf Schenker (který exceloval kytarovým sólem), zpěvák Klaus Meine a kytarista Mathias Jabs, dalším členem je bubeník James Kottak, který hraje s kapelou poměrně krátkou dobu vzhledem k tomu, co už mají Scorpions za sebou. Přesto kapela působila sehraně i s nejnovějším členem, baskytaristou Pawlem Maciwodou, který s kapelou nahrál zatím jen "Unbreakable". O profesionalitě kapely netřeba polemizovat, vzhledem k jejich největším koncertním úspěchům, ke kterým patří třeba tři vyprodané koncerty po sobě v Madison Square Garden nebo Rock In Rio 1985.

Zpět ke koncertu samotnému. Po nepovedené "Love 'em Or Leave 'em" nastaly první okamžiky, kdy si publikum mohlo koncert konečně užít. Podle reakcí soudím, že ne všichni slyšeli desku "Unbreakable" a přestože skladby na desce mají silné refrény a naživo vyzní i na první poslech, měla jsem pocit, že reakce na nové skladby byly spíše pozorovatelské. Třetí skladbou byla "Bad Boys Running Wild", tenhle starší hit zjevně bylo přesně to, na co se fanoušci těšili. A poměrně brzy se pustili i do zpěvu. Docela překvapivě starší hity, ne tolik provařené jako "Wind Of Change" a "Rock You Like A Hurricane", šly publiku mnohem lépe a hlasitěji než klasika v přídavku. Největší úspěch z nové desky strhly skladby "Deep And Dark" a "Remember The Good Times", kterou jsem již při prvním poslechu řadové desky odhadovala jako koncertní vypalovák. Zhruba uprostřed playlistu přišel čas na hitovou řadu, kdy zaznělo "Always Somewhere", "Holiday","You And I" a možná nejživější skladba celého večera "Tease Me Please Me".

Kapitolou samou pro sebe bylo sólo bicích - dalo by se shrnout jako totální exhibice Jamese Kottaka s cílem vytvořit co největší zemětřesení, podle reakce publika to bylo však přesně to, co vyžadovalo. Podle názorů, které jsem slyšela, bylo kytarové sólo oproti bicím docela nudná brnkačka. Playlist uzavřela "Big City Nights" a ani se nemuselo dlouho čekat a přišly na řadu přídavky. Mě osobně možná trochu zklamala slabší účast publika na posledních třech megahitech. "Still Loving You" se stala prostě jen dobře odehranou baladou a u "Wind Of Change" se moc nepovedl publikem zpívaný refrén a zrovna tohle měl být hřeb večera. Scorpions tuto skladbu věnovali nám všem jako oslavu vítězství nad komunismem (a možná i jako podporu v boji s následky, které jsou stále patrné - pro připomenutí "Wind Of Change" se stala hymnou pádu berlínské zdi a protržení železné opony, Klaus Meine se pro její napsání inspiroval po několika koncertech Scorpions v SSSR). Skladba s takovým posláním mohla vyznít trochu lépe. Naštěstí jsme si mohli spravit chuť na "Rock You Like A Hurricane", která už se docela povedla. Poslední skladbou koncertu byla "When The Smoke Is Going Down".

I přes několik negativních poznámek, které jsem výše napsala, celkově koncert nezklamal a reakce na něj byly veskrze pozitivní. O celkově kladný dojem se zasloužila především kapela samotná, která se s problémy poprala a neztratila dobrou náladu a profesionální přístup. Díky tomu negativa vymizela do prázdna a všem zúčastněným zůstal v paměti koncert, který se v Brně asi jen tak nebude opakovat. Pokud mám hovořit za Brno, takových koncertů jen houšť.

Scorpions, Hala Rondo, Brno, 10.10.2004