Hudba byla vždy velice důležitou součástí filmů scénáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka a několikrát se díky nim zrodil nebo znovuzrodil i pořádný hit. Stačí vzpomenout například na "Na kolena" z "Šakalích let", "Sluneční hrob" z "Pelíšků" či "Zmrzlináře" z "Pupenda". Soundtrack k zatím poslednímu filmu "Horem pádem" je však postaven poněkud odlišně ve srovnání se svými staršími bratříčky.

Převážnou většinu hudebních doprovodů má autorsky a aranžérsky na svědomí Aleš Březina, který scény z filmu doprovodil často instrumentální hudbou, která vychází ze dvou základních kořenů. Jednak je to hudba balkánská, jak ve své lidové, tak moderní podobě. Velké autentičnosti bylo dosaženo angažováním balkánských hudebníků, se kterými autora seznámil asistent režie filmu Slobodan Dedeić, (jinak též dlouholetý spolupracovník Emira Kusturici), a také nahráváním některých skladeb v Bělehradě. Druhá podstatná část vychází z hudby klasické. Zpívané písničky jsou tedy tentokráte v menšině. Nad všemi ční zejména skladba "Hello America", ve filmu použitá při úvodních titulcích, kde za doprovodu balkánské dechovky zpívá s jazzovým cítěním kouzelnou angličtinou (s neuvěřitelně českou výslovností) Dan Bárta. Pokud z tohoto filmu vzejde nějaký hit, bude to určitě tato píseň. Dan Bárta za doprovodu skupiny Illustratosphere předvádí své improvizační umění ještě v předělávce původně instrumentální (a tak trochu nudné) skladby "Brisbane". Ta samá melodie, nijak dramaticky předělané aranžmá, a přesto jeden nevěří, že je to stejná skladba. Tu více, tu méně zajímavé doprovodné skladby doplňuje ještě letitá píseň Suchého a Šlitra "Život je pes" v autentickém podání Pavla Sedláčka, který ve filmu tento svůj dávný hit zpívá za falešného doprovodu hospodských štamgastů. Nevím, jestli se tento šlágr dočká renesance jako v úvodu recenze zmiňované písně, nicméně oživení je to milé.

Soundtrack je pochopitelně bohatě prokládán citáty z filmu. Velmi příjemný je fakt, že hlášky jsou velice stručné, až na výjimky v rozsahu pěti deseti sekund, takže máte vždy pocit, že byste vlastně chtěli slyšet víc, což je rozhodně lepší, než když na soundtracku obtěžují a mnohdy nudí několikaminutové mluvené vsuvky. Na druhou stranu zazní většinou jen pointy jednotlivých scén, takže pokud jste film neviděli, zřejmě vás například otázka Jana Třísky "Kdepak asi dnes je, Lenin?" nijak neosloví. Ale pořídí si soundtrack někdo, kdo neviděl a nelíbil se mu film? Asi těžko.

Jako většina soundtracků toto není deska, kterou byste si pouštěli k soustředěnému poslechu. Nicméně jako kulisa a jako připomínka celkem vydařeného filmu funguje tato zvuková skoro hodinka výborně, přičemž nudí jen chvilkami.