Elektroclash už sice není tak svěží záležitost jako před pár lety, přesto bude zajímavé sledovat, jak dlouho "nám" ještě tahle pro někoho obludná, pro někoho neskonale zábavná fascinace nejen hudebními osmdesátkami vydrží. Osobně jsem si předrevoluční éru prožil ještě jako škvrně, na nostalgickou vařenou nudli mě proto v tomhle případě nikdo neutáhne (i když taková znělka ke studiu Magion, hudba k "Návštěvníkům" nebo "Létajícímu Čestmírovi"...). Otázkou je, zda může electroclash oslovit člověka, kterému ještě zdaleka nebylo třicet a tudíž na tomhle "sranda-stylu" není nějak výrazně emocionálně zainteresován.

Co třeba taková skupina Client. Client A a Client B jsou dvě slečny, které jsou přesně v tom správném věku, nejsou úplně bez talentu a navíc si umí moc chytře pohrát se svým image. Jejich zbraní je pro electro zcela zásadní výrazná vizuální prezentace sázející na potlačovanou sexualitu, lehký sklon k fetišismu (punčocháče, černé lodičky, latexové rukavice, "uniformy"... kdo by neměl nějakou svoji libůstku, že?) nebo na fantazii podněcující anonymitu (častá fota "bez hlav", což samozřejmě dělají jen proto, aby byla veškerá pozornost soustředěna pouze na jejich hudbu - viz rozhovor). Hudebně je pak charakterizuje kontrast chladného electra s naivně jednoduchými melodiemi. Celé je to neskutečně laciné, přitom však díky momentální módní vlně vlastně úžasně "novátorské". Ať se vám to zdá jakkoliv zvrácené, synťákový pop toho nejhrubšího zrna obrácený naruby může být dnes hrozný androš...

Po loňském eponymním albu, které holky představily i u nás na festivalu Creamfields, přicházejí nyní se singlem "Radio". Můžete se těšit na všechny ty rádoby futuristické "space" zvuky starých syntezátorů, které jste ještě před několika lety tak upřímně nenáviděli a dnes vám připadají šíleně cool, stejně tak na jednoduchou kolovrátkovitou melodii, která se vám bude snažit vypálit díru do hlavy. Čtyři následující remixy si v tomhle směru s originální verzí v ničem nezadají, ať už jde o "Extended Mix" depešáka a objevitele Client Andyho Fletchera nebo o zřejmě nejulepenější a nejblbější (čti nejhitovější) verzi od projektu Cicada.

Pokud chcete být trendy (v tomhle případě už máte ale poněkud skluz), pokud doma schraňujete desky Kraftwerk, Depeche Mode nebo empétrojky The Hackera s Miss Kittin a ve společnosti rádi vystupujete jako jemně ironizující hudební intelektuál(ka) se sklony k dekadenci, je naprosto jedno, jestli vám je dvacet nebo třicet, Client se vám budou líbit.