Když "Beautiful" vezmete do ruky, první, co vás napadne, je, že tohle nebude žádné demo s praskavým a ušmudlaným zvukem. Cédéčko je překryto profesionálním coverem na křídovém papíru, vyzdobeno patřičně trýznivým designem. Za booklet tedy the.switch zasluhují pochvalu, která může volně přejít také k hudebnímu materiálu, který se pod papírem a grafikou skrývá. Z toho je cítit, že kapela nabrala za osm let existence dost zkušeností a její dnešní projev vypovídá o jediném - příbramská čtyřka si pevně stojí za tím, co dělá. Ačkoli nelze její tvorbu vnímat jako unikátní, originální či výjimečně koncipovaný útvar, rozhodně jí nelze upřít rozhled, přesvědčivost, suverenitu a v neposlední řadě i talent.

Album "Beautiful" otevírá stejnojmenná pecka, která je i přes svou zajímavost asi největší slabinou nahrávky. Důvod je prostý - inspirace a obdiv k americkým Deftones zde došel perverzního vrcholu a kapely se (ne)vědomky v jedno spojily. Přestože "Beautiful" disponuje intenzivní procítěností a ukazuje, v čem tkví kouzlo emo-coru, tady the.switch jednoduše přestřelili a otrocky se proměnili v bohapusté plagiátory. V dalších písních už naštěstí kopírování výrazně ubylo. Ba co víc, the.switch nezřídka dokazují, že na rozdíl od Deftones nejsou milovníky symetričnosti a rádi si odskočí - k posluchačově radosti - také do jiných (především rytmicky) vod.

Hned druhá věc "Love(ina)" uhání v (metalu dalekém) tempu ostřejšího funky a pouze v refrénech se láme do intenzivnějších kytarových valů. "Love(ina)" dává také dobře nahlédnout do lyrické dílny the.switch, jež je těžko uchopitelná, neboť ji prostupuje surrealistická fantazie a morbidní hravost. Emo-coreově příkladným songem je trojka "Solaris", kde se rozhozená stavba písně prolíná s vrstevnatým vokálem Štěpána Šatopleta. Ten je ostatně těžko uchopitelným leaderem; dokáže totiž celé pasáže pohltit výrazem, ale současně jeho hlas místy zaniká přílišnou nevýrazností. V něm má kapela i přes všechna pozitiva asi největší rezervy.

Lahůdkou desky "Beautiful" je pátá skladba "Black Rose", která v sobě mísí vlivy rapu, punku i melodičnosti nu-metalu. Její syrový zvuk si s posluchačem nejvíc pohrává při výrazném refrénu, který vybízí k vykřiknutí a někteří by jej neváhali nazvat "stadiónovým". Prudkou obrátkou zpět je zase sedmá "Puzzle", v níž se ústřední část omezuje pouze na hrdelní řev. Jak vidno, the.switch s hudbou pracují. Důležitou zbraní se v jejich instrumentech stává gradace, se kterou nakládají opravdu precizně. Špičkové řemeslo v tomto směru odvedli v právě u "Puzzle", což je zářný příklad multižánrově promyšlené a dobře provedené písničky.

U the.switch atmosféru modifikuje takřka výhradně zpěvák, který po vzoru stylových klasiků Jonathana Davise nebo China Morena přechází od šepotu a vzlyků až ke growlingu. Ne vždy je taková důslednost na místě (třeba v "Otep" by jistá monotónnost byla vhodnější), na druhé straně je právě Šatopletova překotnost a patetičnost, jíž rád podléhá (viz "Akvárko"), tak nějak příjemně ozvláštňující. A tak to je s muzikou the.switch pořád - je občas překombinovaná, někdy zavání vyumělkováním a neautentičností, ovšem při zevrubném pohledu z ní vyjde kompaktní, profesionálně i melodicky výtečný celek. "Beautiful" je nepochybně silným albem, kvůli němuž si kapela zaslouží být finalistou Jim Beam Music (více zde). Chyby tam jsou, to ano, ale kdo je nedělá? A tohle je zkrátka opravdová tlačenka, nářez se vším všudy. I s cejchem umění.

CD k recenzi poskytla skupina the.switch.

Album: The.switch - Beautiful
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 44:54
Skladby: Beautiful, Love(ina), Solaris, Donor, Black Rose, Hlava Zero, Puzzle, Akvárko, Otep, Hon na mě

Autor je redaktorem iDNES.