Dolores Clan jsou velmi ambiciózní skupina, která evidentně ví, co chce. Než podepsala smlouvu s labelem EMI, údajně jednala se všemi jeho hlavními konkurenty. V čem tkví jejich případná obchodní atraktivita? Zaprvé, hrají přesně ten typ nekonfliktního "metalu" jako Linkin Park. Zadruhé, mají v čele charismatického zpěváka Noida, toho času přítele královny bulváru Lucie Bílé. Debutové album "Prwotní strach" ovšem potkala chladná odezva ze strany novinářské obce, která formaci vyčítala především neoriginalitu, plagiátorství a jakousi tvůrčí pohodlnost. "Není to příjemný," svěřil se kytarista DJW (D), když jsem si s ním, basákem Dr. Lemkem (L) a bubeníkem LyberemH (H) povídal v jedné z letenských hospod. "Ale furt je dost těch, který nás mají rádi," dodal vzápětí.

V červnu a květnu jste udělali další krok ke slávě - objeli jste republiku jako součást koncertního turné s Kabátem a Krucipüskem. Zkuste to nějak zhodnotit.

D: Bylo to skvělý. Přineslo nám to všechno, co nám to mohlo přinést. Získali jsme zkušenost na velký stage, zkušenost z hraní před spoustou lidí. My jsme dosud před tolika lidma vlastně nehráli kromě koncertu s Limp Bizkit. Taky jsme získali nečekaně lidí, který nás dřív neznali. Psali nám na web, že vůbec nevěděli, o co kráčí, že mysleli, že jsme nějaká půlroční kapela a že jsme je mile překvapili. My jsme k těm koncertům pochopitelně přistupovali hodně opatrně, protože obvykle hrajeme pro jiný publikum, ale paráda.

Když byste to srovnali s koncertem před Limp Bizkit? Říkali jste, že support Fredu Durstovi a spol. je vaším vrcholem, tak jak to vidíte teď?

D: To je vrchol furt. Oni přijeli z ciziny, jeli přes vodu a my k nim máme vztah trochu jako k modlám. Dělaj muziku, která nás hodně ovlivňuje. Kabát je oproti tomu taková rutinka. Ale platí totéž - ohromná zkušenost. Vyzkoušíš si tam, že i v hodně lidech a ve velkym se to dá dělat dobře. Na druhou stranu u Kabátů jsme i jako předkapela měli dobrej zvuk, což u Bizkitů bylo problematický.

Říkáš, že Limp Bizkit vás hodně ovlivňují. Měli jste potom šanci jim to říct? Mluvili jste s nimi vůbec?

D: Jo, potkali jsme se v zákulisí.

A? Jeden novinář si stěžoval, že byli - jak je o nich ostatně známo - značně arogantní.

H: Když jsme na ně čekali před jejich vystoupením, tak nás k nim ochranka nepustila. Po koncertě už to ale bylo takový uvolněný, takže jsme se k nim dostali. DJW jim říkal, že jsme jejich předkapela a tak. V zákulisí jsme mluvili i s Durstem a byl docela v pohodě.
D: Magoři to asi jsou, to je bez diskuse. Pověst o jejich chování asi není pro nic za nic. Ale nás nevyfakovali, takže pohoda.

Máte za sebou sérii koncertů na velkých pódiích, těšili jste se zase do klubů? Třeba Karel Holas z Čechomoru mi onehdy říkal, že má radši menší show.

D: My se těšíme na obojí.
H: Když jsi na těch velkej pódiích, tak se chceš vrátit do klubu. Ale v těch klubech to po určitý době začne bejt stejný a ty se těšíš zase na ty velký pódia. Jde to v nějakejch vlnách.
D: Mě baví ten pocit, když začnou lidi fungovat a máš jich tam hodně. Tu energii máš potom podstatně větší.
L: Strašně záleží na tom, jak lidi fungujou. Je lepší, když jich je víc, ale pokud tě neznaj, tak je to o to víc stresující. Stačí, aby lidí bylo sto a byli spokojený, potom je to paráda.

Stalo se vám někdy během šňůry s Kabátem, že jste měli pocit, že lidi nereagují a váš set tak trochu smrdí průšvihem?

D: Já jsem se toho bál před prvním koncertem. Nakonec to proběhlo dobře. Jasně, záleží, kam až dosáhne zvuk, ale nikdy to nebylo tak, že bychom práskli kytarama a řekli, že končíme. Cejtili jsme ohromnou pokoru, protože jsme věděli, že to neřídíme tak úplně my.
H: Akorát někde lidi reagovali rychlejc.

Takhle to vypadá, že vás všude měli rádi a všechny jste si získali. Z diskusí pod články na musicserver.cz ale vím, že máte také dost odpůrců, kterým se nelíbí, jak děláte muziku, a dávají to hodně explicitně najevo. Jak se bráníte proti "výpadům", které k vám od lidí směřují?

D: Já většinou zajdu do lékárny a nakoupím si spoustu sedativ. (smích)

Oni to nemusejí být jenom posluchači. Ani novináři se o vašem debutu nevyjadřovali jednoznačně a převládl spíše kritický tón...

D: Mrzí nás to. Kromě prášků jsme nakoupili taky spousty petroleje a zapalovačů a budeme všemožně zapalovat. Hele, to nepotěší, ale prostě to tak je. Pro spoustu lidí jsme nová kapela, zdá se jim, že jsme vyběhli hrozně rychle. Že jsme nějakej půlroční projekt. Pro lidi je asi těžko zkousnutelný, že najednou máme desku, hrajeme s Kabátama, hrajeme před Limp Bizkit, děláme muziku k filmu, máme singl. Novináři z toho taky nejsou úplně unesený, a když se nevěnují týhle muzice, ani o nás nic nemusejí vědět. Není to radost, ale umíme si to vysvětlit. A furt je dost lidí, který nás chválej.

Teď se vaše úspěchy sešly, ale jak dlouho trvalo vyjednávání o smlouvě s firmou?

D: My jsme na podpis byli připravený asi rok a půl. Jednali jsme se všema labelama, ale vždycky před podpisem smlouvy zjistíš, jaký máš očekávání ty a jaký firma, zjistíš, jaký tam panujou vztahy. Není to nic extrémního, ale u EMI to klaplo.

Firma vám zařídila turné, pomohla ke koncertu s Limp Bizkit, vydala desku. Nicméně i tak se vám na novou kapelu dostalo nadprůměrné pozornosti. Jak moc vaší medializaci pomáhá vztah Noida s Lucií Bílou?

D: To je těžký říct. Odpovědět budeme moct až za nějakej čas. Reklama je vždycky potřeba. Na něco může fungovat dobře, na něco ne. Ono se nakonec ani nedá sečíst, jestli to vůbec něčemu pomohlo.
L: Některejm lidem a taky novinářům se zdá, že musí bejt blbý, když Noid chodí s Bílou. Jenže ono to s náma nemá nic společnýho, v tom to je.

Já jsem se dokonce setkal s názorem, že to byla Lucie Bílá, kdo vám pomohl ke kontraktu s EMI.

D: Víš co, lidi ať si dělaj a myslej, co chtěj. My s tím těžko něco uděláme. Jak se něco řekne, těžko to dostáváš zpátky. Cikáni maj takový rčení: slůvko, který vylétne jak ptáček, nedostaneš zpátky ani párem volů.
H: Když si nás EMI vybrali, tak nám asi věřej. Jinak bych to neviděl.

V Česku je to akorát opožděné. Boom nu-metalových kapel je ve světě dávno pryč a tady se jejich reprezentanti teprve horko těžko dostávají k debutovým deskám u velkých společností.

L: Fakt myslíš, že to ve světě odumírá?

Všechno tomu nasvědčuje. A v Česku vyšly první nu-metalové desky až letos.

H: A kdo to byl?

Vy, Post-It, nové album Škworu, chystají se Cocotte Minute...

D: Já nevím. Snažit se dělat programově nu-metal je těžký, protože jsme Češi a cimbál a nedělní dechovka pro babičky jsou furt silný a tyhle posluchači by nás zmasakrovali, takže se to tady dělá hůř. Já si ale nemyslím, že by to ve světě zmíralo. Co v zahraničí signifikantně zmírá, jsou hvězdy taneční scény. Lidi jako Orb kdyby nebyli v prdeli, tak je sem nikdo nedostane. Už si nemají kde zahrát. Proto máme šanci. Dokud sem nebudou jezdit výprodejový nu-metalový kapely, tak to v cizině furt žije. Až sem přijedou Korn, budu vědět, že ve světě je konec nu-metalu.
L: Já nevím, jestli tahle škatule je pro Česko vůbec funkční. My akorát nehrajeme typickej českej bigbít, a tak se to prostě šoupne do nu-metalu. A s náma tam jsou Cocotte Minute, The Switch, Post-It. A přitom to nu-metal není.

Lidi vás do nu-metalu řadí z toho důvodu, že jste prostě hodně podobní Linkin Park. A neexistuje kapela, který by lépe vyjadřovala paradigma nu-metalu. Ostatně nemálo kritiků vám vyčítá, že právě Linkin Park až příliš kopírujete.

H: Na nás zapůsobila jenom ta jejich první deska, druhou si moc nepouštíme, takže s tím vykrádáním to nebude tak horký.

Vy jste na debut použili hlavně starší věci. Znamená to, že nemáte nový materiál? Dosud jste platili spíš za hyperaktivní soubor.

D: To bylo přání firmy, abychom použili věci, který jsou vyzkoušený na lidech a líběj se.

Jak moc jste museli EMI ustupovat? Vypadala by deska jinak, kdybyste si ji dělali sami?

D: Vypadala by skoro stejně. Proto jsme se s EMI dohodli, protože oni nám dali velkou možnost si věci kolem alba koordinovat sami. Spíš si od nich necháme poradit, není to diktát.

Proč mají potom labely tak špatnou pověst, když skoro každý říká, jak jsou perfektní a vůbec nikoho neomezují?

D: Teď odpovím na spoustu nepříjemnejch dotazů najednou. My jsme z toho českýho metalu ta popovější odnož. Co je v Čechách pop, to má vždycky pejorativní nádech. Kapela, která hraje na tom druhym pólu, ta potom může mít u labelu problémy. Jenže firma je normální obchodní model, musí vydělávat. Pak ti nedovolej skládat osmiminutový písničky a šestiminutový sóla. Těchhle lidí se pochopitelně dotkne, když je firma nechce nebo jim do toho kecá.
L: Navíc v Čechách je móda si stěžovat, že tě firma omezuje. A my to potom odsereme, protože jsme spokojený a nestěžujeme si. (smích)

Váš vztah k internetu byste definovali jak?

H: Náš vztah k internetu je vřelý.
D: Všechno záleží na tom, jak se tady rozšíří broadband. Já mám pocit, že bez internetu jsi dneska mrtvej. Neumím si představit, jak dřív fungovaly kapely bez internetu. Net je nedílnou součástí dnešní hudby. Takže i Dolores Clan.

Na to, jestli znáte musicserver.cz, se vás ptát nebudu...

D: Neptej. Známe. (smích)

Díky za rozhovor.

Autor je redaktorem iDNES.