Semtex Culture Festival měl o minulém víkendu zastávku v Brně, tedy v nedalekém Mariánském údolí. Toto místo poblíž jihomoravské metropole je nádherné a k takovéto akci se přímo podbízelo samo. Za onoho času zde probíhaly divoké prvomájové oslavy, pozůstatky tribun pro papaláše byly ještě patrné, poslední červnová sobota se zde však proměnila ve středobod festivalového dění. Akce samotná nabídla několik žánrově orientovaných stanů a hlavními tahouny celého odpoledne byly scény "Erektus" a "Semtex Live", na kterých se odehrávaly koncerty. Aby toho všeho nebylo málo, mohli jste si zde užít různé atrakce, zajezdit si autíčky nebo si nechat přetvořit od odborníků vaši vlasovou vlnu nebo navštívit letní kino v jehož programu byla třeba oblíbená komedie "Nuda v Brně". Na festivalu žádná nuda rozhodně nebyla a organizátoři této akce se chopili celého kolotoče ve velmi dobrém světle. Počasí kromě malé přeháňky a černých mračen na obzoru přineslo spíše slunečné odpoledne a dav hudebních nadšenců si zde přišel na své. Před půlnoční ohňostroj přinesl zajímavý zlom a mnoho návštěvníku toto pochopilo jako jakýsi konec a rozešli se ke svým domovům, i když program byl naplánován do dvou hodin ráno a koncert skupiny November 2nd musel být před hodně chudým publikem, ale pojďme se na celý festival podívat následujícím drobnohledem.

Z dýdžejských stanů mě nejvíce zaujal stan "Green Arena", kde se hrálo hodně dobře. Malým zklamáním pro mě bylo vystoupení DJ Orbitha, který střídal výtečnou DJ Katchu a její rozjetý nejenom breakový set umrtvil, vše později zachraňoval DJ Pluto. "Ice Chillout" byl pro mě žánrově nedefinovatelný stan, v kterém se hrálo hodně elektroniky a rádoby remixů flákot z osmdesátých let, zde mě hodně zklamali Bastard Deejays, naopak potěšili Tchendos Deejays. "Erektus Stage" byla celá zasvěcena hip hopu, jejíž vrcholem byl pěkně nabitý koncert Indy & Wich. Tuto scénu nebylo možné přehlédnout a přeslechnout kamkoliv jste se pohnuli, protože celý prostor Mariánského údolí, kde se festival konal dělila na půl. Vše zásadní se však dělo na "Semtex Live Stage", kde samotné koncerty začaly již před obědem a po celé odpoledne a večer se podávali jen ty nejvybranější pochoutky. Z celého programu jsem si nechtěl nechat ujít tři skupiny. První z nich byla Khoiba jejichž debut "Nice Traps" přinesl velmi příslibnou nadílku hudebního kutilství a musí se uznat, že Ema Brabcová je velmi příjemná zpěvačka s vynikajícím a nepřeslechnutelným hlasem. Jejich čtyřiceti minutové vystoupení bylo jednou velkou pohodou. Vystoupení skupin Unity a vítězů Coca-Coly Superstars 100°C mě oproti tomu tolik nevzalo. Následný program představoval Southpaw, kteří nejen mě oslovili vydařenou deskou "Pleasure You Can Measure". Jejich pojetí kytar, popu a decentní elektroniky je slibnou kombinací, toho odpoledne jsem se však nemohl ubránit dojmu, že jejich zvukař měl pro tentokráte zalehlé uši a slyšel úplně něco jiného než já, což byla docela i škoda. Kapela Wohnout vítečně rozpumpovala publikum na blížící se set Skyline. Jejich deska "Urbanica" se dostala rychle do povědomí posluchačů a fandů téhle party a na koncertě to bylo znát - set byl nášlápnutou energií, kde se nejen kloubil starší materiál s tím novým. Volba Jitky Charvátové na post zpěvačky byla velmi šťastnou, její hlasový potenciál a pozitivní vlny směrem k publiku se nedaly přehlédnout. Sehranost a hravost skupiny v pro mě jasných vrcholech "Step On The Gas" a "Entertaining" z novinky "Urbanica" skvěle bavili publikum.

Po nezbytných úpravách scény a vyřešení problému s projektorem mohla pomalu začít plejáda skvělé ambientní záležitosti v podobě anglických The Orb, kteří letos hlásí návrat s novinkou "Bicycles & Tricycles". Deska samotná již vyšla v závěru května v Anglii, její evropská premiéra se odehrála minulý týden a vyšla v různých edicích. Alex Paterson a jeho parta přivezla skvěle laděnou světelnou show a v ní díky problémům s projektorem ztrácející se projekcí, což byla škoda. Hudebně však nezklamali a během devadesáti minutového setu muselo dojít nejenom na staré dobré klasiky z jejich tvorby. Začátek však patřil novince a singlu "From A Distance", z kterého již bylo jasné, že žádný kámen nezůstane na kameni a každý střípek vystoupení přinese upravené verze jednotlivých kompozic. Jasným vrcholem prezentace nové desky byla nabubřelá "Hell's Kitchen" s asi nejlepším doprovodným videem připomínající milníky výprav pozemšťanů do kosmu. Hybné mutace a hrátky se zvuky se volně proplouvaly prostorem a postupně ukolébavali publikum. Rozhýbání přinesla až druhá polovina setu s vynikající "Little Fluffy Clouds" z debutu "The Orb's Adventures Beyond The Ultraworld" (1991), z které ještě zazněla úžasná "Perpetual Dawn" a jasnou trefou do černého v podobě "Toxygene" z vynikající desky "Orblivion" (1997). Ještě jedna deska však toho večera dostala podstatné slovo a to velmi dobře ukuchtěný opus "U.F.Orb" (1992) z něhož zazněly všechny důležité záležitosti počínaje s "Blue Room" přes psy uštěkanou "Towers Of Dub" a konče našlápnutou "Close Encourters". The Orb ukázali, že jim to naživo jde a dokáží publikum pobavit a získat na svou stranu. Škoda jen, že jak z ničeho nic přišli na pódium, tak stejným způsobem se vypařili, ale zážitek to byl.

Semtex Culture Festival a jeho brněnská zastávka v Mariánském údolí se povedla, organizátorsky to byla velmi dobře podchycená akce. Program přinesl bohatou nadílku, z které si každý návštěvník rozhodně musel vybrat, škála od hip hopu přes pop, rock, elektroniku a konče u techno zvuků nebo ambientních vychytávek z rukou těch nejpovolanějších. The Orb byli jasným lákadlem, kteří svými hudebními experimenty dokázali zaujmout, na druhou stranu jejich nekonečné zvukové plochy dokázali uspat a nevím, jestli zrovna toto je vhodné na festival, kde by to všechno mělo žít. Škoda jen toho zlomu v podobě ohňostroje, kdy hodně lidí posléze odešlo, příští rok to může být zcela jinak a nezbývá než se jen a jen těšit - přát si vícero takto povedených akcí.

Semtex Culture Festival, Brno - Mariánské údolí, 26.6.2004