V Irsku narození a v Londýně usídlení Ash nejsou v hudebním světě žádnými nováčky, ačkoliv jsou věkově stále v rozpuku. Když začnete jako teenageři, dá se stihnout leccos. Na musicserveru jsme recenzovali jejich předchozí, už tři roky starou řadovku "Free All Angels", a tak se nová deska dala čekat. Mezitím však firma nezahálela a po čtyřech řadovkách vydala výběrové (a béčka singlů a další rarity) obsahující 2CD-album "Intergalactic Sonic 7"s/Cosmic Debris". Chápu kolečka businessu nebo určitě nesnesitelný tlak fanoušků, ale spíš to svědčí o určitém přeceňování, tohoto pocitu se u Ash nějak nemohu zbavit. Přitom předchozí řadovka mě docela zaujala, chytlavé popěvky na pomezí popu a rocku se poslouchaly příjemně a lehké experimentování s elektronikou ve skladbě "Submission" mě vyloženě chytlo. A srdceryvný a přitom neumělohmotný skoroploužák uměli Ash také výborně, ano, myslím "Someday".

Dobrá, ale co novinka "Meltdown"? Kapela jde zdánlivě proti proudu, většina kapel s přibývajícím věkem a zkušenostmi hudebně lehce zvolňuje, Ash naopak. Je fakt, že mají na zvolnění pořád dost času. V tomto ohledu je obal výstižný, Ash totiž přitvrdili. Ne že by předtím byli extra měkcí, ale při přípravě téhle desky poslouchali víc než obvyklé Buzzcocks takové Smashing Pumpkins, Pixies nebo snad dokonce Nirvanu (možné vysvětlení proč je v posledním odstavci).

Copak úvodní "Meltdown" ještě odsýpá pěkně, slušná zrockovaná punkovka. Opatrnická kritika stávajícího politického a společenského systému vysvětluje název desky, není divu, že by snad chtěli, aby se náhle a úplně zhroutil. V prvním singlu "Orpheus" si nemohu pomoct, ale hlavně na začátku se nedá přeslechnout, jak naroubování tvrdšího zvuku na popovější vokální a melodické linky moc nesedí, i když refrén to trochu zachraňuje. Třetí "Evil Eye" začíná hodně klidně, ale pak se kapela zase opře do kytar, co na tom, že stoptime a následný nástup tak připomíná jejich starší věci. Metallicovský zvuk kytar a výrazné bicí v "Clones" vás dovedou k "Starcrossed" - jediné celé klidnější skladbě, i díky vstupům piána a střednímu houpavému tempu. Hodí se pro odpočinek před dalšími kytarami. Ale žádného zajímavého překvapení se nedočkáme, spíš naopak, dojde na to prokleté kopírování. Mají štěstí, že si zaboha nemohu vzpomenout, čí skladbu mi to jen rytmika ve slokách "Detonator" připomíná. Ale v "On A Wave" nebo poslední "Vampire Love" vás už naplno praští dlouho v podvědomí klíčící pocit, že tady někdo kopíruje staré Smashing Pumpkins. To by neslyšela snad jen porota SuperStar (pokud tedy tykve zná). V druhé jmenované se dočkáme dokonce metalového kytarového sólování a la Tublatanka, podobné stihnou i v několika dalších skladbách.

Ať už je na "vině" producent spolupracující s Foo Fighters na jejich poslední desce, nebo to kapela tak sama "chtěla", deska zní jako dost nepůvodní kopie již slyšeného rocku. Jistě, zpěvák a kytarista Tim Wheeler neztratil schopnost napsat melodický refrén a díky zpěvu (barvě hlasu, než že by omračoval kvalitou) je jasně rozpoznatelný, ale stejně se většina písniček potácí v jakési neurčité krajině zapomenutelných skladeb. A to jim ještě pomáhá velice rozumná délka alba i písní, dle bookletu se lze snadno dovtípit, že Ash měli z čeho vybírat. Ale podle pár reakcí na desku ze zahraničí jsem asi jediný, koho novinka Ash moc neoslovila, takže fanoušci kapely nezoufejte. A já si jdu pustit ty staré tykve.