Kings Of Convenience, opravdu!

Kings Of Convenience se od svého debutu "Quiet Is The New Loud" skoro vůbec nezměnili. Kdo čekal, že kapela po veleúspěšném remixovém albu "Versus" a po Erlendově "taneční" sólovce "Unrest", zapojí do své hudby přeci jenom nějakou tu elektroniky, bude nejspíš trochu zklamán. Všichni ostatní, kdo si rozkošnicky lebedili při poslechu první desky, se mohou radovat. "Riot On An Empty Street" nabízí opět jemně akustické, křehké a intimní písničky, místy s decentním nádechem "jazzy latiny". Prim znovu hrají dvě španělky, piáno a lahodné dvojhlasy ala Simon & Garfunkel. Aranže jsou maximálně úsporné - občas se objeví trubka, banjo nebo housle, toť vše.

"Riot On An Empty Street" je z desek, které si oblíbíte, aniž byste pro to měli nějaké rozumové zdůvodnění. Zkrátka to tak cítíte. Zaznamenané skladby nejsou samostatně nějak výrazné, ony si prostě jenom tak pomaloučku plynou, částečně dokonce splývají, a vy si užíváte tu krásně hřejivou atmosféru a znovu a znovu se vynořující povědomé melodické motivy. Tohle album je vlastně takový pětačtyřicetiminutový akustický lounge set, při jehož poslechu čas tak příjemně zleniví, až vás to svádí k takovému tomu kýčovitě melancholickému rozjímání, kdy si začnete uvědomovat "neopakovatelnost a pomíjivost některých okamžiků". Staré lásky, sebelítost, nové lásky, hořkosladká i trpká poznání, bla, bla, bla, však to znáte... Ale nebojte se, Kings Of Convenience vás v tom nenechají, oni vás nakonec dokáží ukonejšit. Slyšíte doteky prstů na strunách, vrzání židlí i oddechování v mezihrách, což vyvolává pocit, jakoby vám Eirik Glambek Boe a Erlend Oye pěli rovnou do ouška. Zkrátka jako od maminky.

Ještě pořád, zaplaťpabůh, vznikají desky, u kterých nemusíte řešit styly nebo trendy (i když u prvního alba Kings to tak úplně nebylo), desky, které jsou tu od toho, aby vás potešily, "Riot On An Empty Street" je jednou z nich. Vy všichni, kdo jste si oblíbili obě předchozí alba těchto "bergenských intelektuálů", nebo vy, kdo si občas nostalgicky zavzpomínáte s eponymní deskou Colorfactory, pozor, tahle delikateska je tady přesně pro vás. A už dost řečí. Příjemně se usaďte ve svém oblíbeném ušáku a poslouchejte.

P.S.: Z desky mírně vyčuhují pouze dvě skladby - "Know How" a "The Build Up". A to díky hostující francouzské zpěvačce Leslie Feist. Doporučuju všem k nahlédnutí její i-net stránky, především pak sympaticky ulítlý singl "Mushaboom", který si je možné přehrát v klipové verzi. Je to odlehčené, přitom svěží a zábavně.