Znáte ten pocit, kdy se na něco těšíte a zároveň máte i strach, jaké to bude? Jestli to nezklame vaše očekávání, jestli to dopadne dobře a nebudete rozčarováni? Takové myšlenky mne napadaly už při prvních zvěstech o kapele, které se nejprve říkalo The Project a v níž se na jaře 2002 sešli tři bývalí mušketýři z údajně pořád existujících Guns N' Roses: kytarista Slash, basák Duff McKagan a bubeník Matt Sorum. Vzájemná souhra, ta pověstná chemie, fungovala a byla by škoda toho nevyužít. Začalo trudné hledání zpěváka, mimochodem po celé měsíce zaznamenáváno kamerami hudebního kanálu VH1 (zda bude materiál někdy odvysílán, nikdo neví), aby si kapela vybrala toho nejvíce problematického muže za mikrofonem, v té době už kriminálního delikventa a, s prominutím, narkomana, Scotta Weilanda ze Stone Temple Pilots.

Kapela přibrala ještě chlapíka pro černou robotu, kytaristu Davea Kushnera (ex-Wasted Youth a Dave Navarro), rozhodla se pro název Velvet Revolver, hrála na koncertech, dokonce jamovala s dalším Bouchačem Izzy Stradlinem (sessions jsou zatím pečlivě uloženy) a během několika měsíců natočila desku v místech poblíž klinik, kde pan Weiland trávil čas protidrogové léčby nařízený soudem. Album "Contraband", což říkám to s velkou úlevou, je hutná a řízná deska. Jen tři ze třinácti skladeb jsou pomalejší a to ve dvou ("Fall To Pieces" a "Loving The Alien") Slash hraje své typické kytarové motivy, jež tak proslavily svého času "Sweet Child O' Mine". V písni "You Got No Right" je patrná známá Weilandova náklonnost k The Doors a nejen díky tomu je tato skladba jednou z nejlepších na albu.

Nedávno jsme si na desce Audioslave mohli poslechnout, jak dopadne křížení Soundgarden s Rage Against The Machine a teď tedy vzniklo něco nového z ingrediencí typických pro další dvě velké kapely, Stone Temple Pilots a Guns N' Roses. Ačkoliv Gunners mají početní převahu a jejich bývalá kapela je na nahrávce samozřejmě slyšet, otiskl Weiland do zvuku Revolveru nepřeslechnutelnou stopu. "Contraband" má často grungeový projev blízký třeba Alice In Chains ("Headspace") a patrné jsou i punkové základy. Skladby mají valivý kytarový zvuk a perfektní dunící rytmiku (velmi pestré bicí jsou v "Illegal i Song", tam se Matt Sorum vyřádil dosyta), ale překvapivě na nás vyjukne i výrazný melodický refrén ("Do It For The Kids"). Domnívám se, že Velvet Revolver na své prvotině nemuseli dělat žádné kompromisy a také je neudělali. Připravili tvrdou, údernou desku, projektil mířící přímo doprostřed čela.

Těžko po debutovém albu (jež mimochodem vyšlo ve třech barevných mutacích obalu) předvídat, jaké budou další osudy Velvet Revolver, kapely, která nemá být jednorázovým projektem, ale řádnou fungující skupinou. Jistě budou vítanou koncertní atrakcí, "Contraband" je razantním odrazem ze startovacích bloků, teď už jen zbývá překonávat překážky (kupříkladu Weilandovu drogovou recidivu, jež je ostatně bohatě přítomna v textech "Contrabandu") a vytrvat. Potenciál tu je, ale kolik bude nadšenců ochotných pro Velvet Revolver dýchat a udržet je tak při životě, je ve hvězdách.