Stejně jako minulý rok Rolling Stones v některých městech, absolvoval jsem i já během posledních několika dní tři koncerty na úplně odlišných místech. Jeden halový ve Vídni (Phil Collins), potom koncert v klubovém prostředí (Garou v Lucerna Music Baru) a nakonec ve čtvrtek open-air na Slavii. Tam se zastavila na svém turné po krajích českých a trošku i slovenských skupina Kabát. Musím říct, že oproti dvěma předchozím koncertům se jednalo o naprosto jinou akci. Koncerty pod otevřeným nebem už nejsou u nás pouze doménou skupiny Lucie, nyní se k nim přidali i Kabáti. Do Edenu přivezli na české poměry ohromné pódium s opravdu skvělým světelným parkem. Scéna stylizovaná podle poslední desky "Dole v dole" jako důl se čtyřmi těžebními věžemi působila impozantně.

Hned zpočátku se musím k něčemu přiznat. Hudebním zaměřením jsem spíše popař, který občas zabrousí do folku, country, jazzu, blues případně do funky, co se týče rockové muziky, končí někde o Goo Goo Dolls. Toto byl pro mě první koncert Kabátů, a proto mě velice překvapilo, když jsem viděl, jaké publikum na ně chodí - mimo té nejstarší generace chyběli snad pouze kojenci. Jinak se do Edenu vydal vskutku reprezentativní vzorek populace. Jistě za to může i deska "Dole v dole", kterou Kabáti oslovili daleko širší skupinu posluchačů než kdykoliv předtím a konečně také kritiky, kteří dlouhou dobu považovali Kabáty za pouze jakousi hospodskou kapelu.

Celá akce začala až trošku neuvěřitelně, protože na pódium přišli kluci, které nebylo pomalu ani vidět, a s velkou kuráží se opřeli do kytar. Představili se jako skupina Nevím a začali směle hrát před už docela početným publikem, které je se zájmem sledovalo. Zahráli asi dvě vlastní a potom pár převzatých písniček, mezi nimiž nechyběly hity Deep Purple, AC/DC nebo Led Zepellin. Velký šok přišel, když se představili a zároveň prozradili svůj věk, který se pohyboval mezi devíti (!) až dvanácti roky. Musím uznat, že na to, kolik těm klukům je, zahráli více než dobře, což po poslední písničce, kterou nebylo nic jiného než "Žízeň" od Kabátu, sklidili i náležité ovace diváků. Po nich přišla na scénu skupina Dolores Clan, která nedávno vydala debutové album "Prwotní strach". V téhle chvíli se mnou asi nebude souhlasit naše rockovější redakční větev a něco málo fanoušků, ale musím napsat, že jejich hudba, mohu-li to vůbec napsat, mi rvala doslova uši. Teď už vím, že téhle skupině se budu na sto honů vyhýbat a přirovnávat Dolores Clan k Linkin Park mi přijde trochu zcestné. Tyto pocity jsem naštěstí neměl jen já sám, drtivá většina lidí, které jsem kolem sebe viděl, měla v obličeji stejně nechápavý výraz jako já. Jediným zajímavým momentem ve vystoupení Dolores Clan byla jakási výpomoc Lucie Bílé v písničce, která se, tuším, jmenovala "Mantinely". Nicméně i tak jsem si oddechl, když Dolores Clan zmizeli ze scény. Po nich už následoval hlavní předskokan večera - Krucipüsk - a to už bylo zcela jiné kafe. Jejich hudba se mi celkem líbila, i když na můj vkus byla možná trošku tvrdší. Na rozdíl od předchozích skupin, Krucipüsk už hráli za osvětlení a projev a především zpěv lídra Tomáše Hajíčka měl něco do sebe. Skupina zahrála především písničky z nového alba "Druide!", které je velice ceněno kritikou. Po odchodu Krucipüsku se už čekalo na hlavní hvězdy večera.

No a čekalo se poměrně dlouho, patrně na tmu, což by nebylo až tak hrozné, kdyby v tento moment nezačalo docela vydatně pršet. Déšť vůbec byl hlavním nepřítelem večera, ale jakmile začal Kabát hrát, myšlenky šly jiným směrem a na vodu padající z nebe bylo zapomenuto. To se stalo něco málo po deváté hodině. Na projekčních plátnech a na promítací stěně ve středu pódia se rozběhl "Český filmový týdeník" s tématikou hornictví a těžební kola na stylizovaných věžích se roztočila. Poté se na okamžik vše ponořilo do tmy, aby s velkým zážehem všech světel vstoupili na pódium Kabáti, kteří bez váhání spustili "Bahno", na jenž navázali okamžitě "V pekle sudy válej". Teprve potom frontman Josef Vojtek přivítal všechny na koncertě, přičemž velice pregnantně zhodnotil počasí. Následoval "Bruce Willis" a o tom, jak je populární zvláště poslední deska, jsme se mohli přesvědčit u jedné z písniček z ní - "Cirkusovej stan". Další písnička "Bára", při níž se na scéně objevily stylizované plameny, byla věnovaná všem dámám, kterých, dle slov Josefa Vojtka, na koncertech Kabátu stále přibývá. Poté se na promítací stěně, která byla trošku nešikovně rozdělena na tři kusy, objevily kaktusy, což neznamenalo nic jiného, než že skupina zahraje "Bum, bum Tequila". V této fázi to už v publiku hodně vřelo a asi největším vrcholem první části večera bylo, když spustili moji asi nejoblíbenější písničku z desky "Dole v dole" - "Jednou nás to všechny zabije". Po té se střídaly hity s novými písničkami, kterých bylo celkem dost, protože z poslední desky nezazněly jen dvě skladby.

Asi nejslabším momentem koncertu byl okamžik, kdy se za mikrofon při písničce "Ďábel a syn" postavil kytarista Milan Špalek, který sice nezpíval špatně, ale chyběla tomu energie, na kterou jsme zvyklí od Josefa Vojtka. Ten se na pódium vrátil velice záhy v převleku Elvise Presleyho a v písničce nazvané po Králi rokenrolu předvedl naplno své šoumenství. Před velkým hitem "Šaman" se blýskli písničkou "Shořel náš dům", která má určitě velké hitové ambice. Na starší a o poznání tvrdší styl dali zavzpomínat v písničce "Óda na konopí", při níž jsem si teprve uvědomil, jak velkou proměnou Kabáti prošli. Musím říct, že jejich nynější styl je mi daleko sympatičtější. Při "Go Satane Go" jsem si vzpomněl na loňský koncert Rolling Stones v Praze. Efekty, kdy nad pódiem zahořelo šest obrovských hořáků, byly prakticky stejné jako při "Sympathy For The Devil", ale nejen ty byly srovnatelné s vystoupením Rolling Stones. I naprogramování světel zaslouží pochvalu, musím říct, že se mi líbilo více než před pár lety na koncertě Michaela Jacksona, což pouze dokazuje fakt, že dnes jsou i čeští interpreti schopni připravit vskutku světovou show.

Set rychlých písniček pěkně od podlahy odstartovala novinka "Frau Fogelrauch" následovaná už dvěma osvědčenými hity - "Pohoda" a "Teta z Ostravy". Co bude následovat potom, se dalo tušit, když si Josef Vojtek vzal na hlavu stetson. Na řadu nemohlo přijít snad nic jiného, než, podle mého názoru největší hit, "Colorado", kterým snad poprvé masivně pronikli do rádií a do televize. Proto mě docela překvapila reakce publika, která tuto, přeci už jen trošku starší písničku, přivítala poměrně chladně. Že by už ji mladší posluchači tolik neznali? Po "Kdo si nechce hubu spálit", která klidně mohla být zařazena dříve nebo místo které mohla zaznít úplně jiná skladba, ukázal frontman někam k parlamentu s tím, že následující písnička "Porcelánová prasata" je pro osazenstvo této instituce. To už se koncert chýlil k závěru a publikum si žádalo "Žízeň", kterou jako poslední písničku řádné části koncertu taky Kabáti zahráli. Jestliže předtím některé refrény zpívali diváci se skupinou, teď už hlavní motiv zpíval celý areál. Poté se skupina odebrala do zákulisí a čekalo se, jestli něco přidá.

Musím říct, že fanoušci Kabátů nemají moc velkou výdrž, jelikož vyvolávání a vytleskávání moc dlouho nevydrželi a v poslední chvíli to už vypadalo, že to vzdají. Trošku viny je ale nutno připsat i hlavním aktérům, protože jim to trvalo opravdu dost dlouho, než se objevili znovu na pódiu. Přeci jen - co by to byl za koncert k desce v "Dole v dole", kdyby nezazněl ústřední song z téhle desky. Převlečeni za horníky za velkého jásotu a za dunění bubnů vyšli Kabáti, aby zahráli čtveřici hitů v čele z výše zmíněným "Dole v dole". Teprve až v této fázi show se ukázalo, jakými možnosti disponuje pódium. Zavěšené panely se naklonily a dostalo si i na pyrotechnické efekty. Následovala výborná "Na sever", kterou jakoby snad ani nenapsali oni. Při lehce taneční skladbě "Láďa" běžel na promítací stěně za kapelou videoklip, což ale nebylo to pravé ořechové, jelikož, jak jsem psal už výše, byla rozdělena na tři kusy a proložena asi metrovou mezerou. Škoda, že se nemohla rozjíždět a sjíždět, jak tomu bylo třeba na již několikrát zmiňovaném koncertu Stones. To byla ale pouze jediná piha na kráse koncertu. Celou show snad nemohl zakončit jiný hit než "Moderní děvče". Po něm se skupina rozloučila a společně s jejím odchodem začal velkolepý ohňostroj.

Koncert Kabátu byl vskutku skvělou akcí, kterou, když člověk přežil Dolores Clan, nezkazilo ani počasí. Upřímně řečeno, nejhorším zážitkem byl odchod z koncertu. Jedna již tak malá brána vůbec nestačila a díky tomu zůstávala velká většina lidí v areálu ještě dlouho po skončení koncertu. Příště by se mělo při plánování takovéto monstrózní akce s něčím podobným počítat a situovat ji na nějaké vhodnější místo, kde bude lepší spojení na metro, protože ani doprava z místa nebyla bez problémů.

Ještě se vrátím zpět ke koncertu. Ač mi trošku chyběly některé velké hity jako třeba "Centryfuga" nebo "Tak teda pojď", musím napsat, že Kabáti dokázali, že i česká skupina dokáže udělat výbornou, se světem srovnatelnou show. Koncert byl výborně nazvučený, vynikl hutný zvuk kytar a samozřejmě i bicích a programing světel a efektů jsem již jednou chválil. Rozhodně se už teď můžeme těšit na DVD z tohoto turné, které musí zákonitě následovat, protože to by byli Kabáti špatní obchodníci, kdyby této příležitosti nevyužili, což si myslím, že rozhodně nejsou. Pokud tedy mohu usuzovat podle prodeje jejich alb.

Setlist koncertu:
Bahno
V pekle sudy válej
Bruce Willis
Cirkusovej stan
Bára
Bum, bum Tequila
Kalamity Jane
Jednou nás to všechny zabije
Dávám ti jeden den
Stará Lou
Lady Lane
Ďábel a syn
Elvis
Shořel náš dům
Šaman
Óda na konopí
Go Satane Go
Starej bar
Frau Fogelrauch
Pohoda
Teta z Ostravy
Colorado
Kdo si nechce hubu spálit
Porcelánový prasata
Žízeň

Dole v dole
Na sever
Láďa
Moderní děvče

Kabát, Krucipüsk, Dolores Clan, Lehkoatletický stadion Slávie, Praha, 10.6.2004