Když se řekne Black Sabbath, nejen pamětníci si vybaví heavymetalové orgie sedmdesátých let. Když se řekne Ozzy, už trochu s hořkostí v hlase i Ozzyho zarytí fanoušci nemohou říct, že jim přichází na mysl jen muzika. Je to totiž v současné době hlavně pořádně komerční seriál, který vysílá MTV, se záběry soukromého života slavné Osbournovic rodiny. Starý démonický Ozzy si i přesto zachovává určitou vážnost, ale co bude s jeho dětmi, které se dostaly do ne vždycky zrovna úpřímného světa celebrit ještě předtím, než se mohly nadechnout čistého vzduchu života normálního? Co bude s Aimee, která jako jediná vypadá z rodiny Osbournových trochu normálně, to nikdo nemůže s jistotou tvrdit, chce se věnovat muzice a odmítla vystupovat v seriálu, což nemůžu nazvat jinak než chytrým krokem, záleží čistě na jejím talentu. A co bude s Kelly, se dá docela dobře odhadnout z DVD "Live In London".

Loni vydala Kelly debut "Shut Up" a pár singlů k němu, mimo jiné také předělávku "Papa Don't Preach" od Madonny, a v seriálu jste se mohli neustále přesvědčovat o tom, jak je na ni taťka neskutečně hrdý. Snad ještě předtím, než vlastně něco dokázala. Deska se někomu líbila, někomu lezla na nervy. Co dělat v takovém případě? Pokud interpretce na kariéře opravdu záleží, zřejmě vyvrátit pochyby další ještě lepší deskou. Kelly však místo toho udělala krok zpět. O tom, že nemá s živým koncertováním mnoho zkušebostí a vůbec, celou svou prozatímní cestu byla vedená za ručičku, není nejmenších pochyb. Od počátku bylo jasné, že její první koncerty budou spíše amatérské. Pak nezbývá, než se zeptat na jednoduchou, leč podstatnou otázku: Proč zrovna v této chvíli DVD?

DVD vydávají většinou kapely, které už mají aspoň něco za sebou, mají z čeho čerpat, mají trochu praxe a vůbec mají zajištěno, že někoho to bude zajímat. Fanoušci Kelly jsou většinou teenageři, kteří to berou způsobem, že Osbournovi jsou teď na MTV, tak jsou IN, a když oni půjdou na koncert, budou taky IN. A navíc je to neopunk, takový mladistvý styl. Že by si ale někdo ještě dnes pamatoval, jaké to vlastně bylo, že by se někomu chtělo vzpomínat za pár let? Jedinou odpovědí na mou předchozí otázku může být jedině tato: Vydávat DVD je teď prostě IN a Kelly začíná a chce být taky IN. Snad vám přijde, že se opakuji, ale chci naznačit povrchnost celého projetku. Přesně tak, projektu. Jinak se totiž tenhle proces nazvat nedá, není to o Kelly, je to o businessu a penězích. Možná o slávě... ale co je sláva?

Než začnu s filosofickou esejí, raději se vrátíme k DVD a jeho obsahu. Dojmy z koncertu jsem výše již trochu naznačila, vše začíná pohledy na ječící teenagery (rozuměj fanoušky), typické červené dvoupatrové autobusy (přece jen, jsme v Londýně) a Kelly vystupující z limuzíny. Nějaký uřvaný maník, který se později ukáže být členem kapely, uvede Kelly a vy zjišťujete, že bez titulků si můžete maximálně domýšlet, co že to vlastně řekli. Nicméně o nic beztak nepřijdete, Kelly plácá mezi jednotlivými skladbami vatu, aby si trochu oddechla a nabrala nové síly. Úvodní skladba "Disconnected" je rozporuplná, není ani tak strašná na začátek, ale vůbec to nerozjíždí, jak by měla, naštěstí ve chvíli, když začínáte mít pocit, že se Kelly vůbec nehýbe, začne skákat a párkrát zakroutí pozadím. Pokud není zrovna bez dechu, několikrát to ještě během koncertu zopakuje. Hned další skladba "Contradiction" má být vypalovák, jenom mám pocit, že by měla zaznít spíš ke konci, protože co se bude hrát potom, abychom se tak nenudili. Když dojde na refrén, je mi jasné, že později by skladba na setlistu být nemohla, Kelly už by ji prostě neudýchala. Další známou věcí je "Shut Up", která patří k tomu lepšímu na koncertě, minimálně se Kelly podařilo trochu víc rozpumpovat publikum. Zábavný pohled je také na jednoho z kytaristů, když už Kelly opravdu nemůže, má tendenci zpívat s ní, zřejmě to ale nemá v programu, protože ho vůbec není slyšet. Jeho výpomoc se projeví až na "Coolhead" a tímto se skladba stává asi nejzábavnější záležitostí, nicméně ani tady si neodpustím rýpnutí, zezačátku až příliš připomíná "Song 2" od Blur, že by inspirace? Jeho kvalit však určitě nedosahuje. Poslední písnička, ve které se to trochu rozjíždí, je "Too Much Of You".

Teď k tomu horšímu, "Sunglasses At Night" v originále od Coryho Harta jsem sice neslyšela, ale umím si to představit, v podání Kelly to zní docela zoufale a zdaleka k tomu nestačí, že Kelly má možná ke skladbě vztah, protože ji baví nasadit si černé brýle a jít pozorovat celebrity do klubů. Když jsme u coverů, první, do čeho se Kelly pustila, byla písnička od Madonny "Papa Don't Preach", kterou zbavila charakteristické předehry a udělala z ní (se svými spolupracovníky) srandičku pro děti. Na pódiu se tohle jen potvrzuje, protože je pozvaný podivuhodný maník jménem Har Mar Superstar, který celou dobu kolem Kelly poskakuje a vy si připadáte jako v cirkuse v době, kdy přicházejí na řadu klauni. Cože to má být? Punkový koncert? To, že Kelly není v takové velké hale sama, vám připomíná její rodina, která postupně přichází na pódium, nejdřív máma Sharon a pak sestra Aimee. Song věnovaný mámě se jmenuje "More Than Life Itself" a má to být balada. Uff. Jsem zvyklá poslouchat balady mezi rockovým nářezem, aby moje uši trochu odpočinuly a mohla jsem si vychutnat hlas interpreta v trochu jiných polohách, angličtina to popisuje krásným slovem "soft". Ale to, co Kelly předvádí, je jedním slovem utrpení. Podobně nervy drásající mi přišla i "Come Dig Me Out", ale to může být způsobeno mým nepříliš kladným přístupem k neopunku jako takovému. A docela to připomíná Avril Lavigne.

Celkově ohodnocení koncertu: zajímavá kapela, která to umí pěkně rozparádit na kytarách, poměr kluci a holky je vyrovnaný, takže každý se má na co dívat, osvětlení není v jednom kuse modré, ale občas se změní na růžovou, jenom ta zpěvačka nic moc. Co ta Kelly vlastně dělá? Spolupracovala na některých skladbách, ale mezi tolika lidmi, kdo ví, jak je ten podíl velký, nehraje ani na kytaru, moc krásy jí matka příroda nenadělila, v tom případě má cenu jít na její koncert jen kvůli zpěvu. A jaký je ten zpěv? Neprofesionální. Kelly nezvládá hloubky a taky svůj dech. V pasážích, kdy to musí vykřičet a rozparádit, jí docházejí síly a vůbec to nevypadá, že se baví. Baví se jenom mezi skladbami tlacháním s publikem.

Bonusů je dostatek, ovšem jakou mají cenu? Interview je plné bezduchých otázek a odpovědí. Dozvíte se, jak Kelly ke coververzi přišla, co postrádá na Anglii a co jí vadí na Americe, co jí nejvíc chutná a co jí naopak nechutná, její oblíbené kapely a názor na současnou hudbu... ovšem jen pokud umíte dobře anglicky (absence titulků), protože rozhovor s novinářkou je vedený jako mezi sousedkami, jedna druhé pořád skáče do řeči nebo naopak obě mlčí. Nejčastější frází Kelly je zaručeně: "I don't know." Součástí DVD je také patnáctiminutový naprosto zbytečný soundcheck. Soundcheck je hodnotný pouze v případě, že se stane něco vtipného, nebo je v kapele hezký frontman/frontmanka, na kterého/kterou žádný pohled není únávný. V případě Kelly však... asi chápete. Posledním bonusem je video s tátou Ozzym - duet, starý flák Black Sabbath "Changes", kde sledujete rodinné záběry tatíka a jeho dcerky, vskutku dojemné a pro nezainteresované také pěkně nudné.

DVD Kelly Osbourne "Live In London" je po technické stránce DVD, jak má být, kvalitní zvuk 5.1 Dolby Digital, vskutku ostrý obraz, pár bonusů a dobře nasnímaný koncert. Ale obsahově? Jednou to vydržíte, pokud vám zvědavost nedá, ale co potom? Občas když shlédnete koncert, který není zrovna váš šálek kávy a nemůžete se rozhodnout, jestli byl dobrý nebo ne, pomůže vám přesvědčení a nadšení samotného interpreta, když si vyslechnete jeho názory v rozhovorech, nakouknete do zákulisí, ale v případě Kelly se jen potvrzuje, že dcerušky bohatých papínků to opravdu nemají lehké. Získat v takové pozici individualitu, zbavit se závislosti a neustálého spojování s něčím, co jste si nevybrali, je určitě těžké. Přeji Kelly, aby se jí to jednoho dne povedlo. V jedné části rozhovoru Kelly říká, že spousta dnešní hudby je nudná a vůbec ji nedokáže zaujmout. To není úplně nepravda, ale je taky spousta kvalitní hudby. Bohužel Kelly patří do té první škatulky. A naživo tím tuplem.