Oproti loňské promrzlé T-Mobile Aréně se letos předávání cen Akademie populární hudby - Andělů konalo v mnohem důstojnějším prostředí Kongresového centra v Praze. Genius loci politických sjezdů sváděl k podstatně umírněnější zábavě než vloni. Kdo si vzal sáčko a kravatu, rozhodně neprohloupil. Předávání se také konalo s vyloučením veřejnosti, kromě muzikantů, akademiků a dalších lidí z branže už se do sálu vešli jen zástupci sponzorů. Poprvé se pořadatelství ujala ostravská agentura Petarda, která kromě vlastního ceremoniálu připravila ještě lahůdkové koncerty na Národní (ten den ovšem Andělské) třídě, kde v několika klubech, hospůdkách a restauracích hrály hudebníci nejrůznějších žánrů. Druhá fronta Andělů, bez fraků a s ne zrovna ideálním počasím tvořila, myslím, dobrý protiklad k trochu snobské atmosféře v sálu.

Konferenciérem večera byla jedna z mnohých slovenských posil letošního ceremoniálu - Miroslav Žbirka. Oproti hřmotné anarchistické zábavě trojice Šteindler, Čtvrtníček, Holubová loni nebo lvovské duškovské škole, kdy trnete, jaká další zběsilost se na pódiu udá, držel Meky Žbirka večer na velmi krátkých opratích. Suchý anglický humor fungoval hlavně na úvod, v dalším průběhu večera pak kadencí vtipů začal připomínal "Kameňák" nebo "Zlatou mříž". A proč neustále zdůrazňoval, že ten či onen hudebník má zrovna na trhu desku, opravdu nechápu. Že by vsuvka, kterou mu nařídila IFPI? Nebo snad vzpomínka na dobu, kdy uváděl Triangl? Po všech těch historkách o tom, co se kdy stalo na nějakém předávání cen zajímavého, by mohlo leckomu přijít líto, že na Andělích 2003 se nestalo zajímavého zhola nic. Ani dvojice sponzor - celebrita, předávající jednotlivé ceny, večer z poklidně plynoucí nudy nevysvobodily. Sál trochu probudil snad jen Jiří Macháček, který přinutil celý sál pogratulovat přes televizní kamery jeho babičce. Na stranu druhou je ovšem třeba říci, že Meky byl největší osobností, která Anděly široko daleko uváděla. Už žádný další nervózní Pavel Anděl, neviditelný Jan Langmajer nebo večírek absurdního divadla. Dokážu si představit, že by stylový a pohotový Žbirka uváděl Anděly i příští rok. Tedy za předpokladu, že si pořídí ještě nějaké nové historky.

Je moc dobře, že večer patřil jednoznačně hudbě, když na se pódiu vystřídala smetánka domácí scény. Jediný výrazný přehmat udělali snad jen s podivnou eurotechnovou skupinou (jméno neznám a znát nechci) s baleťáky na začátku, která měla asi navodit andělskou atmosféru, mně ale připomněla Balet české televize v největším boomu normalizačních estrád. Amalgán vystupujících skupin se rekrutoval z nominovaných (Chinaski, Kabát), loni oceněných (Kryštof) nebo prostě jen zajímavých (Věra Bílá a Kale, Žbirka osobně). Čekal jsem, že podstatnější roli budou hrát "netradiční hudební spojení", které pořadatelé slibovali, ovšem z atraktivních hudebních průniků zůstalo jen torzo slibného nápadu. Papírově nejzajímavější spojení Kabát a Nohavica dopadlo zcela tuctově, jak kolega na weblogu musicserveru předpokládal. Nohavica prostě už jednou převtělení písničkáře v rockera předvedl ve filmu "Roku ďábla" a tak "Pohoda" nepřinesla nic překvapivého. Kabát navíc dostal trochu na frak se zvukem, což ovšem nebylo nic proti technickému debaklu, který museli přežít nešťastní Kryštof. Musím přiznat, že vrcholem večera pro mne bylo vystoupení Lucie Bílé a Petra Jandy s komorní verzí skladby "Tolik vína tolik slov". Byl bych asi poslední, kdo by se prohlásil za fanouška zmíněných interpretů, ale síla jejího hlasu mne prostě ohromila.

Druhý díl večera Deska roku 2003 byl už jen setrvačný boj s pozorností diváků v sále, kteří v nemalém počtu odcházeli do barů. Večer ukončil Rock'n'roll Band Marcela Woodmana, který pak hrál i po skončení oficiální části večera na pódiu ve vestibulu podlaží Konferenčního centra a jejich řízné verze slavných rock'n'rollových (ale i funkových) pecek se svéráznými českými texty výrazně přispěly k obecnému promíšení oceněných, oceňujících, i těch platících v nastalé neoficiální části večera - tj. volné zábavě v baru.

Hodnotit hlasování členů APH nemá na tomto místě valnou cenu. Kompletní seznam oceněných jsme vám nabídli už včera zde a zde. Přesto jen dvě malé poznámky. To, že Andělé ocenili výsostný talent českého folku Radůzu je moc dobře, od toho Akademie existuje a letos znovu dokázala, že se nebojí dávat ceny i mimo provařené celebrity. Svérázná zpěvačka mohla svůj triumf dovršit vystoupením, ve kterém by se představila i těm, kteří zaměňují svět a televizní obrazovku, ale takovou šancí pohrdla. Že prý chřipka? No dobrá. To že akademici poslali do Síně slávy aktivního hudebníka Jarka Nohavicu, je už o krapátek horší. Poražen ve třech předchozích "normálních" kategoriích, vyrovnal se Nohavica s odesláním do důchodu překvapivě klidně. Snad to nevezme příliš vážně a přesvědčí nás, že to akademici tento rok trochu uspěchali.

Andělé 2003 jsou tedy minulostí, přejme české hudbě přinejhorším alespoň takovou žeň zajímavých desek a nahrávek jako loni. Prostě ať je za rok zase co předávat.