Písně z času bezčasí

29.03.2004 05:00 - | foto: facebook interpreta

Přestože většinově není hrabání se v minulosti považováno za činnost patřící k těm nejsmysluplnějším, existují situace, kdy taková práce může přinést zajímavé výlsedky. Takovým případem je i vydání "normalizačního" 2CD Jana Buriana "Blues 4. kategorie / Božskej klid". Následujíc recenze vám řekne více.
9/10

Jan Burian - Blues 4. kategorie / Božskej klid

Skladby: CD1 (Blues 4. kategorie) - Blues, Pohádka, Vyznání, Dítko, Polárka, Království Zvyku, Disc Jockey, Vidím tě všude, Divnej svět, Sprchovací blues, Zubař, Čarodějný hrad, Parohy, Blues 4. kategorie /
Celkový čas: 30:37 + 31:33
Jan Burian vydal během posledního roku hned dvě alba. První z nich ("Drtivé jistoty"), obsahující zbrusu nové písně na texty Benny Andersena, jsme recenzovali nedávno. Druhým počinem je pak dvojalbum "Blues 4. kategorie / Božskej klid", jehož se edičně ujalo brněnské vydavatelství Indies. Obě (resp. všechny tři) výše zmíněné desky umožňují zajímavé srovnání, neboť mezi některými písněmi na nich obsaženými leží propast tří desetiletí. Doba se za tu dobu změnila k nepoznání, i autor sám jistě trochu "dospěl". Na druhou stranu nelze přehlédnout fakt, že v normalizačním Československu i svobodném Dánsku (domovině B. Andersena) měli a mají lidé problémy, na něž společenský vývoj nemá prakticky žádný vliv. To může být trochu depresivní zjištění; nebo také velmi povzbudivé.

Recenzované album obsahuje - jak už z názvu vyplývá - dvě desky. První "Blues 4. kategorie" rekapituluje autorovu písňovou tvorbu z let 1972 - 1980, druhé "Božskej klid" pak obsahuje skladby z období vrcholného vzepětí husákovského socialismu první poloviny let osmdesátých. Všech osmadvacet písní bylo nově natočeno, přesto si však - v dobrém slova smyslu - zachovaly výrazný otisk své doby. Burianův vyzrálejší projev jim naopak dodává na věrohodnosti a z mnoha z nich je zřetelně cítit, že to, o čem ve dvaceti letech "pouze" psal, stihl autor mezitím i prožít. Těžko byste mezi nimi hledali skladbu, která by dnes zněla vyčpěle či dokonce směšně. Že tento fakt svědčí o jejich nadčasovosti, je nasnadě.

Kdo zná Burianovu tvorbu, nebude tímto dvojalbem nijak překvapen. Písně zde obsažené se nesou plně v duchu jeho pozdější tvorby, tedy spíše jsou jakýmsi jejím předznamenáním. Texty se věnují v zásadě stále stejným tématům - část z nich je tzv. sociálně-kritická, část si vystačí s osobním životem, v drtivé většině omezeným na více či méně problematické stránky vztahu dvou osob opačného pohlaví.

Máme-li hledat rozdíly mezi oběma částmi dvojalba, pak si v zásadě vystačíme čistě s textovou složkou. Ta se vyvíjí od - místy velice vtipné, místy hodně neveselé - reflexe postupné ztráty iluzí sedmdesátých let ("Pohádka", titulní "Blues 4. kategorie") po téměř rezignované výpovědi o totální bezvýchodnosti plně rozvinutého socialismu bez jakékoliv tváře ("Patnáct kilo", "Na všechno mám svoje lidi", "Horolezecká", "Zavařování"). Všeobjímající skepse se pak promítá i do čistě osobní roviny, kde je Burian tradičně nejsilnější ("Království Zvyku", "Staromanželská"). Zajímavé srovnání nabízí písně uvedené již dříve na jiných Burianových albech ("Božskej klid") či skladby známé ze zpracování jinými hudebníky ("Galilei" v podání Michala Prokopa - tam ale jako "Galileo").

Z čistě hudebního pohledu patří k vrcholným číslům obou alb "Čarodějný hrad" s nádhernou melodií či takřka minimalisticky pojatý "Seriál". V některých písních se Burianovi-textaři podařilo přiblížit (či se dokonce vyrovnat) zatímním absolutním vrcholům své tvorby. Kolik textů tak vystihuje dobu, kdy pánové a dámy z "autentické levice" měli možnost realizovat svůj politický program, jako když Burian v "Horolezecké" zpívá: "vylezu pod vrchol čtvrtohory / mrknu se dolů - propast staletí / sám sebe vidím mezi těmi tvory / v zajetí času v čase zajetí". Podobně vyznívá i závěrečná hymna reálného socialismu "Zavařování": "zavařuju i svý plány, s kterýma jsou potíže / i svý nerozdaný rány / ukládám si do spíže".

Jan Burian coby interpret tímto dvojalbem dokazuje, že ani paní Padesátka na krku (mistr promine) mu neubrala nic na tvůrčí invenci. A co víc, evidentně nečiní oné většinou nezvané dámě sebemenší problémy kdykoli se postavit čelem svým - třeba o třicet let mladším - kolegyním. Kdo sleduje, jak Jan Burian hýří nápady a aktivitou, nemůže se netěšit na její plody, třeba i v podobě další desky. I kdyby byla jen z poloviny tak dobrá jako recenzované CD, pořád bude skvělá.

CD k recenzi poskytli Jan Burian a vydavatelství Indies.

Album: Jan Burian - Blues 4. kategorie / Božskej klid
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 30:37 + 31:33
Skladby: CD1 (Blues 4. kategorie) - Blues, Pohádka, Vyznání, Dítko, Polárka, Království Zvyku, Disc Jockey, Vidím tě všude, Divnej svět, Sprchovací blues, Zubař, Čarodějný hrad, Parohy, Blues 4. kategorie / CD2 (Božskej klid) - Božskej klid, Železná neděle, Píseň o dvou hlavách, Patnáct kilo, Na všechno mám svoje lidi, Staromanželská, Nikdy není tak špatně..., Seriál, Galilei, Kšá kšá!, Telefonní blues, Múzy, Horolezecká, Zavařování


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY