Koncert v newyorském Central Parku, který se odehrál 19. září 1981, jsem poprvé viděl (věřte nebo ne) coby malé robě v tehdejší Československé televizi. Nevím, co bylo příčinou, že se mohla imperialistická hudba hraná v samém srdci prohnilého kapitalistického světa objevit na socialistické obrazovce, ale stalo se. Každopádně jsem tehdy objevil kouzlo pop-rock-folkového (to pro škatulkáře) dua Simon & Garfunkel a podlehl mu pravděpodobně na celý život. A toto DVD zmíněné kouzlo připomíná skutečně velmi důrazně.

Chladný podzimní podvečer, slunce chvilku před západem a uprostřed New Yorku se tísní desetitisíce lidí před skromným pódiem bez dnes neodmyslitelných konstrukcí pro reflektory, jen s dvěma věžemi obřích reproduktorů po stranách. V zadní části jeviště skromně posedávají dva kytaristé, dva klávesisté, dva saxofonisté, dva trumpetisté a po jednom baskytaristovi, bubeníkovi a perkusionistovi. Na scénu přichází tehdejší starosta New Yorku (nemůžu ho nezmínit, jmenuje se Koch) a suše oznamuje: "Ladies and gentlemen, Mr. Paul Simon and Mr. Art Garfunkel!" a dav propuká v jásot. Nevěřícně po návštěvnících koncertu pokukující zpěváci spustí "Mrs. Robinson", "America", "Scarborough Fair" a při sedmé písni "Wake Up Little Susie" již nevydrží nikdo sedět a Central Park tančí a nadšeně zpívá s sebou. Nádherné dvojhlasé vokály přes viditelnou nervozitu obou hlavních protagonistů bez jediné chybičky, nadšení a skvělí doprovodní muzikanti, kýčovitě temnící se nebe nad New Yorkem. Když si tohle všechno dáte dohromady, nelze se v druhé části při "Bridge Over Troubled Water" ubránit mrazení na šíji a slzám deroucím se do očí. Čistá, krystalická krása - jinak to nelze popsat.

Jedinou chybou nádherného koncertu, jehož kouzlo nenarušil ani divák vběhnuvší na pódium při vzpomínce na tehdy necelý rok mrtvého Johna Lennona v písni "The Late Great Johnny Ace", je jeho délka zvící necelou hodinku a půl. Poslouchat a poslouchat by se dalo minimálně jednou tak dlouho, ale po přídavcích "The Sound of Silence" a "Late In The Evening" (do které jsou trochu necitlivě a zbytečně vsunuty titulky) už bouřící diváci Simona a Garfunkela ze šatny nevytáhli.

Na rozdíl od koncertu, na kterém jsem zkrátka nenalezl chybu a jednoznačně by si zasloužil hodnocení 10/10, je ostatní vybavení DVD zklamáním. To nejpodstatnější, tedy obraz a zvuk, je ještě v pořádku. Obraz je sice jen ve formátu 4:3, ale perfektně ostrý a bez kazů. Zvuk ve stereu plný a čistý, v DD 5.1 pak krásně plastický. V obou formátech jsou všechny nástroje i hlasy výborně slyšet a v prostorovém máte skutečně pocit, že stojíte kousek u pódia uprostřed jásajícího a zpívajícího publika. To je ovšem vše. Na nosiči nenajdete žádné titulky, žádné bonusy, zkrátka vůbec nic. A zrovna texty Paula Simona by si zasloužily, aby jim pomocí titulků mohlo porozumět více lidí než jen ti, kteří vládnou angličtinou tak dobře, že mu bez problémů rozumí při zpěvu. Myslím, že vydání takového skvostu na DVD mohla a měla být věnována daleko větší péče. Absence jakékoliv "přidané hodnoty" hodnocení tohoto jinak fantastického DVD přece jen trochu snižuje.