Koncerty Bruce Springsteena samozřejmě také mají pomalejší a klidnější místa (o nich později), ale jinak vystoupení Bossova E Street Bandu připomíná zběsilou jízdu plně naloženého žebřiňáku z prudkého srázu. Vůz skáče po kamenech, vrže to, píská, skřípe a divoká cháska na vrcholku kupy sena do toho ještě povykuje a navzdory krkolomnosti situace si to náramně užívá. Ještěže všechno dobře dopadne! A my se pak můžeme podívat na DVD "Live In Barcelona".

Už v minulé recenzi DVD z koncertu v New Yorku bylo řečeno to, co se dá bez uzardění podepsat i nyní - neskutečná energie a nasazení kapely boří sál, tentokrát v Barceloně. Springsteen je skálopevně odhodlán na pódiu vypustit duši, mezi písněmi téměř nedělá pauzy, hned odpočítává další skladbu, zcela propocený tančí na klavíru, jezdí po kolenou a věší se na stojan mikrofonu hlavou dolů, jen aby někoho neošidil. Ono se to ostatně s takovým oddaným publikem ani nedá a Bossův těsný kontakt s diváky je ukázkový. Jako kdyby bezmála tři hodiny výborné hudby nestačily. Na pódiu odvádí poctivou práci deset hudebníků, protože Band je ještě posílen o houslistku, která zajímavě obohacuje zvuk, ale největší ovace si ze Springsteenových kolegů tradičně odnáší maskot kapely, mohutný saxofonista Clarence Clermon.

Páteří vystoupení jsou písně ze zatím posledního (a výborného) alba "The Rising", ostatně k němu se váže světové turné, kam patřila i tato zastávka. Setlist minulého DVD z Nového Yorku tak byl notně překopán, zůstalo jen několik trvalek a novinky k nim bezvadně zapadají (barcelonské publikum si nejvíc zazpívalo při "Waitin' On A Sunny Day"). Jedním z vrcholných momentů koncertu je ztišená akustická verze skladby "Empty Sky" (velmi pozměněné aranžmá má i "Into The Fire"), ale je téměř nemožné vyzdvihovat z tolika parádních kusů jen některé. Druhé DVD obsahuje přídavek, což je ale pořád zhruba čtvrtina koncertu! Dolby Digital 5.1 je nutno brát jako povinnost, potěší krátký dokument s rozhovory ze zákulisí turné (ale titulky hledáme marně, bohužel) a povedený koncertní sestřih - na ploše jedné písničky je ukázáno, co to ten rokenrol vlastně je.

Je fascinující pohled na Springsteena, jenž do svého zpěvu dává všechno, hecuje kapelu i publikum a drtí kytaru, jako kdyby ji chtěl dočista rozmačkat. Hudbou se baví: když je na pódiu sám u klavíru, aby potěšil téměř fotbalový kotel písní "Spirit In The Night", zastaví se, podrbe na hlavě a spolu s diváky hledá v paměti zapomenutá slova. S touhle živelností a upřímností se o budoucnost rokenrolu nemusíme obávat.