Excentrička v tanečním rytmu

Yoko Ono je u nás známá samozřejmě hlavně jako manželka Johna Lennona. Někdo ji možná bude znát i jako důležitou konceptuální umělkyni, čemuž třeba pomůže její současná výstava v Praze, v rámci které do Česka i osobně dorazila. Ale Yoko Ono je navíc i hudební skladatelka. Samozřejmě, že navždy zůstane ve stínu svého manžela, ale to neznamená, že můžeme zapomenout na její přínos na poslední Lennonovy desky "Double Fantasy" a společné nahrávky od "Unfinished Music, No. 1: Two Virgins" po "Plastic Ono Band". Najdou se lidé, kteří jí připisují rozbití Beatles, ovšem na druhou stranu stojí za celou řadou hudebních experimentů, které Lennon podnikal ať již jako člen Brouků nebo později na sólové dráze a díky tomu se výrazně zapsala do dějin hudby.

Ono pokračovala v hudební kariéře i po Lennonově smrti v roce 1980. Vydala několik velmi rozmanitých desek, které mapují její těkavou tvorbu plnou těžko uchopitelných experimentů. Nedá se však říci, že by se někdy vytratila z aktuálního dění. I v novém tisíciletí má co říci, i když zatím jen organizováním remixových projektů svých starších skladeb. "Walking On Thin Ice" je čtvrtým dílem v sérii tanečních remixů jejích nejslavnějších singlů. Po "Open Your Box","Kiss Kiss Kiss" a "Yang Yang" tedy přichází na řadu píseň, která byla původně natočena v roce 1981 a paradoxně potřebovala remix asi nejméně. (Následovat ještě bude singl "Will I / Fly".) Pro Ono je "Walking..." velmi netradiční, přímočará a tanečně orientovaná píseň, kterou chtěla imitovat úspěšnou fúzi punku a funky diska. Tedy postup, který se díky newyorským projektům jako The DFA, LCD Soundsystem, The Rapture nebo ##!!!### znovu vrací do dnešní hudby. I z tohoto důvodu remixová reedice "Walking On Thin Ice" perfektně zapadla do dnešního hudebního kontextu a v USA vedla celý měsíc pořadí tanečních singlů.

Zatímco před dvaceti lety skladbu remixovali Elvis Costello nebo Fuzzbox, nyní se dočkala celkem devatenácti nových verzí od Danny Tengalii, Felixe Da Housecata, Orange Factory, Petera Rauhofera a dalších. No a také od Pet Shop Boys, jejichž verze sklízela největší pozornost DJů i návštěvníků klubů. Vlastně sklízely, protože PSB přidali remixy hned tři.

Neil Tennant a Chris Lowe se shodou okolností potkali právě v roce 1981 a ačkoliv jim ještě bude trvat nějaký čas, než se prosadí (první singl "West End Girls" vydávají v roce 1984), PSB čerpají ze stejných zdrojů jako "Walking On Thin Ice" - tedy spojení taneční hudby a experimentálních postupů, které nemají daleko k výtvarnému umění. Jejich srdeční blízkost originálu je jasná, PSB jen obrousili funkové hrany (do pozadí zatlačili kvákavé kytary ala Chic) a přidali hutný rytmus a electro basovou linku, která v originálu nebyla (to platí o "Electro Mixu"). A samozřejmě si vyhráli s klasickými fígly tanečních remixů, jako jsou nerytmické mezihry a efektní zvýraznění některých motivů, v originále schovaných (závěrečná mantra "ice, ice, ice", kterou Yoko v originále zopakuje 128x, se změní ve zmodulovaný výkřik).

Pet Shop Boys provedli na slavné písní Yoko Ono důstojnou remixérskou magii, která z ní udělala současný taneční trhák. I když musím přiznat, že remix Felixe Da Houscata mi do uší sedl přece jen trochu lépe, uznávám, že symbolický návrat PSB k jejich kořenům vyzněl velmi sympaticky. A to třeba i proto, že Boys nechali spát svoje popové ambice a soustředili se výhradně na groove.