Kuss kornoutu dobré nálady

Přestože před dvěma lety duo Těžkej Pokondr ohlásilo ukončení své činnosti, proběhl ve čtvrtek v pražském Lucerna Music Baru křest nové desky "Kuss". Proč také ne, když to bez velké námahy tolik nese, že? Ale je to pořád ještě taková sranda, jako bývala? To se můžete dozvědět v naší reportáži.

© facebook interpreta

Humor v písních Těžkého Pokondra, respektive v textech předělávek cizích hitů, může spoustu lidí iritovat - sám dost takových znám. Ale že se jedná o fenomém, který dobyl už před lety hudební trh v České republice, o tom není sporu. A tak přes proklamace o poslední desce před dvěma lety je tu toto duo zpět se svojí novinkou nazvanou "Kuss". Ve čtvrtek 4. prosince bylo toto dílko pokřtěno v pražském Lucerna Music Baru a ze křtu se vyklubal regulérní koncert.

S akademickým čtvrthodinovým zpožděním se na pódiu objevila čtveřice mladíků v poměrně věrných kostýmech skupiny Kiss včetně divokého make-upu a s nimi Zdeněk Srstka, který celý večer uvedl a mladíky představil jako revival vystupující pod jménem Kiss Praha. Chlapci pak na nic nečekali a s vervou spustili svoji verzi toho, čemu se říká kissácký rock'n'roll. A dlužno dodat, že verzi (odpuťte mi tu příkrost) příšernou. To nebyla hudba, to byl naprosto nekoordinovaný hluk. Držet rytmus byl pro kapelu nedosažitelný výkon a zpěv bylo jen těžko možno nazývat zpěvem. Tak falešně se nepěje snad ani v "Do-re-mi". A vizuální stránka plná odkoukaných gest a dělobuchů to nemohla zachránit. Naštěstí produkce Kiss Praha netrvala déle než půl hodiny.

Následně se na pódiu začali objevovat další muzikanti a já se bál druhé předkapely. Nestalo se tak a já zůstal překvapen zírat - Těžkej Pokondr s živou kapelou! Skupina Lokomotiva v sestavě kytara, basa, bicí, klávesy, trubka, saxofon a dvě sboristky spustila znělku z "Bakalářů" a Miloš Pokorný s Romanem Ondráčkem se pustili do zdravení publika. A zdravice to vstkutku nebyla krátká. Nicméně nakonec se zdravené publikum přece dočkalo, bylo odpočítáno (nadvakrát) a první známý hit "Nájem zvedej" byl tu. Nálada byla okamžitě u bodu varu a sál zpíval nadšeně se svými "idoly". To byl ovšem pouze rozjezd, následný program sestával téměř výhradně z písní z nové desky. A řekněte mi, kdo si může dovolit přes hodinu dlouhý koncert sestavit ze dvou starších známých šlágrů a jinak výhradně z novinek z alba, které je v prodeji nějakých čtrnáct dní? Ano, odpověď zní Těžkej Pokondr. Hned tři písně na místě zlidověly. Mně vždycky protivný hit Petra Kotvalda "Mumuland", u kterého jsem nikdy nepochopil, co že se to zpívá v refrénu, zde dostal konečně pochopitelný rozměr: "Má má malého má šulina," zpíval za chvilku snad každý z přítomných. Také Helenka Vondráčková stejně jako publikum jistě ocení "Špatné trávení / Chvíle závratí / Spousta zákusků / Které snad už nezvrátím". Ovšem s největším ohlasem se jednoznačně setkal "Denis", který dokonce ke konci koncertu po druhé starší písni večera "Kampa" zazněl podruhé jako vyžádaný přídavek. Refrén sestává z překladu originálu a záměny jména z původně křehké "Alice". A tak jsme se v Lucerna Music Baru několikrát otázali: "Denis? Kdo je kurva Denis?" A k tomu všemu skupina Lokomotiva hrála naprosto bezchybně, sboristky pěly čisté vokály a páni Pokorný a Ondráček, byť nejsou žádní slavíci, též nikterak neujížděli. A hlavně - všichni se ohromně bavili.

Ke konci samozřejmě proběhlo polévání disku šampaňským za asistence páně Srstky i skupiny Kiss Praha a tradiční děkování od firmy a firmě a zvukaři a fotografovi a textaři a a a... A pak to přišlo. Těžkej Pokondr má už svůj revival (!) a pozval jej, aby zapěl k následnému večírku. Přiznám se bez mučení, že jsem po třech písní zbaběle prchl. Přirovnal bych to k pokusu amatérského fotografa natočit parodii na film "Pulp Fiction".

Sečteno a podtrženo - co bylo před Pokondrem a co bylo po Pokondru, to bylo poměrně úděsné. Ovšem samotný koncert Těžkého Pokondra byl skvělým zážitkem s překvapivě dobrou živou muzikou a texty, které po dvou letech opět působí (oproti minulé desce "Jéžišmarjá") většinou napadnutě a nikoliv vypoceně. Ale pokud vás humor Těžkého Pokondra neoslovuje, nezalíbí se vám ani po této desce. Já však tvrdím, dobře, že jsou tací, kteří si dokáží dělat šoufky úplně ze všeho. Já to třeba nedokážu.

Těžkej Pokondr, Lucerna Music Bar, Praha, 4.12.2003

• Za kradez se kdysi sekaly ruce ! (Sundance, 08.12.2003 09:42) Reagovat

  Predne se divim, ze se MS zabývá aktivitami tohoto sdruzeni, ktere patri tak na stranky platku jako Spy a Jim, a ruznych duchaplnych TV-sou typu Go-Go, Dobroty atd, ale rozhodne nema s muzikou co spolecneho. Po puvodnim zameru jednorazove srandy panove i firma rychle pochopili, ze nestaci jen kapnout, muze-li prset. Proti nim jsou vsechny ty Holki, Maresove a buhvico jeste alespon porad pokus o neco, tohle je ale naprosta zrudnost vykradat jiz davno vykradene. A pak, nejsem zadny fanatik do Kiss, mam je ale rad a za tuhle vizualni kopiru bych tyhle kreteny zaloval.
  Omlouvam se za vyrazy,ale fakt dlouho uz me neco takhle nenasralo.
  
  

• Je to fakt KUSS !!! (David Macků, 09.12.2003 08:59) Reagovat

  Ha, ha, ha, nepochopím, jak někdo, (autor prvního názoru) může s něčím takovým lézt na veřejnost. Stejně jako ta nána pitomá, jakási Nicki, která minulý týden zveřejnila na oficiálním webu skutečného kissáka Gene Simmonse (www.genesimmons.com) info o CD Těžkýho Pokondra a pohoršovala se tam nad faktem, že někdo "zneužil" logo a slávu Kiss ke svému obohacení (nebo jak to ta husa myslela).
  
  KUSS má jen jedinou chybu - není tam bohužel nic od Kiss. To by se ale dalo spravit jako bonus v rozšířené multiplatinové edici třeba za půl roku. A nebo na výběru greatest hits, který by semohl jmenovat - Největší torpéda.
  
  

• Tolerance... (Michal Koch, 09.12.2003 09:10) Reagovat

  Možná by nebyla na škodu trocha tolerance... Ale faktem je, že parodii bych rozhodně nenazýval vykrádáním, a jestli Leoš Mareš nevyužívá známé hity, tak potom už nikdo. A už John Lennon říkal, že pokud jeho píseň někomu stojí za to, aby jí předělal (parodicky nebo jakkoliv jinak), je to pro něj čest, protože to ukazuje, že ta píseň je asi dobrá.
  
  

• Ale fakt je to KUSS !!! (David Macků, 09.12.2003 09:31) Reagovat

  Těžkej Pokondr je podle mne naprosto originální seskupení bavičů nejtěžšího kalibru. Kdo však nezná původní verze písniček, kdo na ně kdysi dávno netrsal na diskotéce (případně doma u rádia v kuchyni - a nehrál přitom sóla na "air guitar") nebo kdo některé z nich nepovažuje za "soundtrack" své vlastní minulosti, kdo třeba i dříve nepřelaďoval rádio, když se hrály a komu ani trochu nepřijdou srandovní a svým způsobem úžasné texty, kdo to celé od začátku nebere jako tu nejtěžší nadsázku, tak ten to prostě nikdy nepochopí. Stejně jako před 30 lety Kiss svými maskami, tak i Těžkej Pokondr přišli s něčím, čím se odlišují od běžné produkce. Naštěstí nežijeme už v době, kdy se nosí pseudointelektuálně předstírat, že populární hudba se dělí na tu plytkou a pak na tu hlubokomyslnou, zahranou osvědčenýmu hudebníky, kteří tvoří výhradně ke kvalitním textům, kterým musí rozumět jen zasvěcený (rozuměj ten, který ví, zná, rozumí souvislostem a ten, který se nenechá nahlodat středněproudou produkcí nízké a zavrženíhodné úrovně, která pachně jen mamonem a pomíjivou slávou).
  
  
  
  

• Tolerance ? Jak k čemu...! (Sundance, 10.12.2003 10:17) Reagovat

  O parodii slo mozna pred lety, kdyz s tim prisli. Dnes je to jen zdimacka. S tim Lennonem to bylo trochu jinak,i predelavka musi mit uroven.Jinak se tomu rika plagiat. A ze nastesti nezijeme v pseudointelektualni dobe? Mozna. Zato se vsak i diky takovymto sragoram placame v dobe, kdy jen malokdo je schopen neco originalniho vymyslet.Proto opakuji, Novotnymu do estrady nebo na Novu na Silvestra ano, tam to presne sedne, na stranky hudebnich medii ani omylem.
  
  

Naživo: The Branford Marsalis Quartet famózně otevřel letošní Prague Sounds Multižánrový festival Prague Sounds vstoupil do svého nového ročníku. Ve Velkém sále pražské Lucerny jej pomyslně odemkl americký jazzový saxofonista Branford Marsalis se svými třemi spoluhráči a pro řadu fanoušků žánru se na... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 19:45 v sekci Naživo

Rozhovory: Ensoul - Kdo si poslechne naši desku, začne se prý usmívat a cítí se hezky Začátkem října vydali Petr Vaněk se Sárou Bukovskou debutové album svého projektu Ensoul - "Roztáhnout křídla". Svou hudbu chtějí formou netradičního audiovizuálního konceptu představit také naživo. Povídali jsme si s nimi o... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 12:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Mirek Kemel koncipoval album "Mordyjé" jako sbírku povídek pro každou náladu Patrně to zaznít musí, protože tyto dvě role nelze oddělit: Mirek Kemel je karikaturista - a písničkář. Obě povolání v sobě nesou aspekt pečlivého pozorování lidského pinožení a jeho vtělení do média, jež vyžaduje... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Všechny barvy hudby. Dream Theater v Praze důstojně a radostně oslavili čtyřicet let na scéně Když se vloni do řad Dream Theater vrátil bubeník Mike Portnoy, řada fanoušků si ulehčeně oddechla. Znamenalo to totiž naději, že skončí více než dekáda tápání a spíše průměrných alb. Ještě než kapela v kompletní sestavě... čtěte zde

Vydáno: 03.11.2024 16:37 v sekci Naživo

9/10

Recenze: Jacob Collier přináší na "Djesse Vol. 4" čirou radost z hudby a její pestrosti V roce 2018, ještě jako takřka neznámý hudebník, odstartoval Jacob Collier svoji albovou sérii "Djesse". Během šesti let a dalších tří dílů se z něj stal hojně vyhledávaný umělec, který může spolupracovat de facto s kýmkoli.... čtěte zde

Vydáno: 03.11.2024 13:45 v sekci Recenze