Pro pochopení Jet netřeba chodit daleko. Stačí si přečíst úvodních několik vět jejich oficiální biografie a jste doma. "Dnes každý mluví o rocku, ale problém je, že všichni zapomněli na ten roll. Keith Richards, který je autorem těchto rozumných slov, musí Jet milovat. Ti totiž rockují, jakoby nebylo žádné zítra a zároveň rollují po vzoru těch nejlepších včerejšků." Uznejte, není to všeříkající i pro ty z vás, kteří nemají sebemenší ponětí o tom, kdo nějací Jet jsou? Jestli ne, nabídnu ještě polopatičtější řeč - Jet na debutové desce "Get Born" mydlí ten nejčistší rock'n'roll, pro nějž se obvykle vracíme do šedesátých a sedmdesátých let. Jediným rozdílem oproti dávným mistrům je moderní, čisťoučký zvuk a jinak skoro nic. Pro někoho chyba, objektivně ale plus. "Get Born" je totiž příjemná muzika.

Vlastně pro prvotní uchopení Jet ani nemusíte navštěvovat internet, už ilustrace bookletu cosi vypoví, neboť se na ní povaluje mladická čtveřice navlečená do zvonů a koní, se středně dlouhými háry a propletená nápadně hippiesáckou grafikou. Můžete si je splést s The Strokes nebo s The Black Crowes. Ty první podle vizáže, ty druhé i hudebně. Za rytmickým katrem sedí hbitý Chris Cester, jehož sestava neohromuje monumentalitou, ale mnohem víc energičností. V takové hitovce "Are You Gonna Be My Girl" jako byste poslouchali ztřeštěný vánoční sbor rolniček. Kytary rytmiku doplňují svou vlastní cestou. Nic Cester a Cameron Muncey nespoléhají pouze na brnkací polohu a la Rolling Stones (viz. "Rollover D.J."), nezřídka se vydají po stopách modernějšího zvuku ("Cold Hard Bitch"). Kde by ale byl správný rokec bez melodií? A ty mají Jet zkrátka skvělé. Nejlépe to dokazují dvě pecky - plouživá piánovka "Look What You've Done" a ironická "Radio Song". Z těch, ale i z většiny ostatních písní, promlouvá síla upoutat pozornost, dostat se pod kůži, zahryznout se za ucho. Nejednu z nich si budete pobrukovat ještě hezkých pár minut po skončení skladby, aniž byste si říkali ono protivné "to je ale vlezlý, pryč s tím!"

Natočit dnes desku jako "Get Born" není žádné hrdinství, retro táhne, důkazem budiž celá v Británii tak silně opěvovaná garážová scéna. Důležitější je se dokázat na již hodně profilované a segregované kolejnici neztratit. Základním předpokladem proto je umět vzít šanci za pačesy a vypustit do světa dobrou desku. To Jet udělali. Ačkoli je "Get Born" někdy až příliš velká vykrádačka starých dobrých časů ("Get What You Need"), mají skutečný tah na branku. Vědí, kdy a jak zaútočit, aby posluchače dostali do kolen. Z každé písně je cítit opravdovost, radost a kupodivu i přehršel zkušeností. Na koncertech to musí být nářez!