Pravdou je, že Celine Dion nyní desky vydává jak na běžícím pásu. Ale co se týče francouzsky zpívaných počinů, je to trošku horší. Poslední francouzsky zpívané album "S'il suffisait d'aimer" vyšlo už před pěti lety a upřímně řečeno nebylo vůbec povedené. Ač je Celine Dion specialistka na pomalé písničky, toto album francouzských balad bylo i na ni trošku moc utahané. To deska "Deu'x" z roku 1995 je už jiné kafe. Předtím než vydala tuto desku, vyšla jí anglická "The Colour Of My Love" s takovými hity jako "Think Twice" nebo "The Power Of Love". Ta byla komerčně poměrně úspěšná a v té době začala vyrůstat nová hvězda. Ovšem co se strhlo s vydáním "Deu'x", to asi nikdo nečekal. Ve Francii a v Kanadě se začala prodávat takovým způsobem, že si toho v nefrankofonních zemích nemohli nevšimnout. Z "Deu'x" se stala během roku a půl nejprodávanější francouzsky zpívaná deska všech dob a upřímně řečeno do této doby toto album Celine nepřekonala. Dokonce i u nás byly k zaslechnutí výborná "Pour que tu m'aimes encore" nebo neméně skvělá "Je sais pas". "Deu'x" společně s několika Grammy oceněným "Falling Into You" nakopla kariéru Celine do neuvěřitelných výšin. Bohužel na dalším albu "Let's Talk About Love", kterým se paradoxně u nás proslavila nejvíce díky "My Heart Will Go On" z "Titaniku", jakoby sundala nohu z plynu. A na dalších albech už spíš začala brzdit. Proto jsem velice rád, že můžu napsat, že Celine opět šlápla na plyn, vrátila se ke kořenům, které zapustila s "Deu'x", a natočila desku, která může "Deu'x" hrdě konkurovat.

Na "1 fille & 4 types" opět po osmi letech můžeme Celine slyšet jako součást celku. Narozdíl od předchozích desek, kde si vybrala z několika set nabízených písniček, a pak je prostě jen nazpívala, se tentokrát podílela na jejich vzniku od počátku. Celine se obklopila třemi rozdílnými autory - hudebníky, kteří výrazně ovlivnili napříč žánry dění na francouzské hudební scéně - Jacques Veneruso, Erick Benzi, kytarista Gildas Arzel a nad vším dohlížel a svou měrou přispěl strůjce úspěchu "Deu'x" Jean-Jacques Goldman. Každý z těchto hudebníků přispěl jak svým muzikantským uměním, tak i jako autor minimálně dvou písniček. Díky tomuto unikátnímu spojení mohla vzniknout deska, na které se střetávají různé hudební vlivy, styly a motivy. Neznamená to ale, že natočili nějaký šílený mišmaš. Díky Goldmanovi a produkci Ericka Benzi má jednotný zvuk a ráz.

První na "1 fille & 4 types" je svižná "Tout l'or des hommes". Právem se stala tahle hodně povedená písnička i prvním singlem, která momentálně začíná bodovat i v české radiové hitparádě. Následují dvě pomalejší skladby "Apprends-moi" a "Le vol d'un ange", které jsou asi to nejslabší, co na celé desce uslyšíte. Ale tím nechci rozhodně říct, že to jsou špatné písničky. "Apprends-moi" zpívá Celine v duetu s někým, jehož identita zůstává jaksi skryta. Dále je to už jen lepší a lepší. Když jsem v předchozím odstavci psal, že se na desce míchá více stylů, měl jsem na mysli například čtvrtou v pořadí - ráznou "Ne bouge pas", za kterou by se nemusela stydět leckterá country star. Zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Celine si zkusila i country. Poté přichází malé zklidnění v podobě trochu ponuré "Tu nages". Hravá "Et je t'aime encore" sice není o moc rychlejší než předchozí skladba, ale v porovnání s ní působí jako vlahý jarní vánek po studené zimě. Trochu folkových rytmů uslyšíte ve výborné "Retiens-moi", která se nese v rozverném středním tempu. Pokud nebude chtít firma vydat jako další singl nějakou pomalejší písničku, pak toto je můj tip na další hit. Tak už tady bylo country, trocha folku a v osmé písničce v pořadí "Je lui dirai" se dostanou na řadu dokonce i keltské motivy. Nevěříte? Stačí si jen poslechnout. Za tuto písničku, na Celine Dion poměrně rychlou, by se nemusela stydět na leckterém festivalu skotské popřípadě irské hudby. I když s tou rychlostí pozor! Na dvě písničky z "Deu'x" se dokonce tancuje akrobatický rokenrol, což už vyžaduje nějakou taktáž. Jinak samozřejmě Celine je přímo velmistryní balad a abychom na toto nezapomněli, je na "1 fille & 4 types" přímo super kousek "Mon Homme". Pokud by měla být dalším singlem pomalá písnička, pak tipuji, že to bude právě tato krásná skoro pohádková balada, kde je hlas Celine doprovázen akustickou kytarou a smyčci. Následující "Rien n'est vraiment fini" se sice opět řadí mezi ty pomalejší, ale už není tak povedená. Pouze trochu exotiky v ní navozuje použitá flétna. Díky rychlejší "Contre nature" se pomalu album chýlí do finále. Právě tato písnička je nejvíce podobná mé favoritce z "Deu'x", kterou je "Destin". I "Contre nature" se hodně povedla, ale bohužel "Destin" zůstává pořád nejlepší písničkou, kterou od Celine znám. Téměř poslední je gradující "Des milliers de baisers", ve které můžete slyšet mimo hlasu Celine Dion ještě další tři. Bohužel nejsem schopen říct, komu náleží. Nicméně vzhledem k tomu, že za touto oficiálně poslední skladbou je ještě něco málo přes minutu trvající bonus, kde si, jak to tak vypadá, zazpívali jen tak při kytaře akusticky všichni zúčastnění, tak odhaduji, že ty tajemné hlasy patří výše zmiňovaným hudebníkům. Nicméně ruku do ohně bych za to nedal.

Z předchozích řádků je doufám patrné, že mně osobně se deska hodně líbila. Ano, je tomu tak. Po dlouhé době mě Celine Dion opět dostala. Proč tedy nemá 10/10? To je celkem jednoduché. To by musela touto deskou přebýt "Deu'x", což se jí nepovedlo, i když k tomu nemá daleko. Ta zůstává nadále královnou její diskografie a kdo ví, jestli se povede někdy tuto desku překonat. Ale i tak můžu koupi této desky rozhodně doporučit. Stojí zcela jistě za to.