Romek Hanzlík a jeho Alternativ Music Production jsou z těch, jejichž jméno garantuje kvalitu. Marně bychom pátrali, kdy jimi organizovaná akce, pokud jde o úroveň vystupujících, klesla pod laťku, jež výrazně převyšuje drtivou většinu podobně zaměřených hudebních festivalů. Platí-li rčení "konec dobrý, všechno dobré", pak rok 2003 byl rokem mimořádně úspěšným a AMP má na tomto faktu významný podíl.

Smržovský Wonder Fest s podtitulem "Hudba na Trojzemí" je součástí šířeji koncipovaného "Eurotrialog Festival Net" - projektu na podporu přeshraniční kulturní výměny. Cílem této zcela jistě bohulibé akce je prohloubit vzájemné povědomí o společném dědictví středoevropského regionu a podpořit tak porozumění mezi zde žijícími národy. Myšlenka je to bezesporu chvályhodná; jaké budou výsledky, uvidíme asi v budoucnosti ne úplně nejbližší. Ale i taková snaha se počítá.

Festival začal v 15:00 (resp. měl začít, vysvětlení viz níže) autorským čtením Jaroslava Rudiše podkresleným vystoupením německo-české kapely U-Bahn. Autor těchto řádků musí sebekriticky přiznat, že sám pro sebe si začátek stanovil o dvě hodiny později a o výše uvedeném entrée festivalu tudíž nemůže podat bližší informace, které by mohl podepřít osobním zážitkem. Bude se tedy radši věnovat tomu, co viděl a slyšel na vlastní oči a uši. Říká-li se "to nejlepší nakonec", pak z tohoto výroku sice implicitně, ale přece jen vyplývá opačné tvrzení "to nejhorší na začátek". Jestliže považuji Romka Hanzlíka za člověka, který se o naši nekomerčně zaměřenou hudbu stará jako málokdo jiný, pak jsem nucen vyjádřit údiv nad tím, jak může (prý po "úspěšném" uvedení se na - jinak vynikajícím - mikulovském Eurotrialogu) svěřit funkci moderátora někomu, jako je Petr Slabý. Jeho trapné exhibice ze zmíněného Mikulova byly sice těžko k vydržení, ale našinec něco překousne. Co ovšem dotyčný předváděl ve Smržovce, přesáhlo všechny meze. Zhruba v půli velmi příjemného večera byly Slabého pseudointelektuálské žvásty vystřídány opileckými bláboly a tzv. moderování překročilo meze akceptovatelné stupidity. Mistr tak podal další z klasických důkazů o sebeovládání a vytříbeném chování těch, kteří coby tzv. intelektuálové mají neodbytnou tendenci poučovat ostatní a být jakýmsi morálním svědomím té lepší části lidstva. Doufejme, že již nikdy nebudeme mít tu čest.

Ale k tomu podstatnému. Koncertní sestava slibovala pestrý zážitek, o nějž se měly postarat seskupení nejrůznějších žánrových zaměření jak ze zemí střední Evropy, tak i hosté ze zámoří. Ať už byla vystoupení všech zúčastněných jakákoliv, bezezbytku je nutné všem přiznat spontánní výkon oproštěný od chladné akademičnosti; po celý večer se na pódiu střídali hudebníci, jejichž tvorba byla vším jiným, jen ne kalkulem s vkusem většinového publika.

Přehlídku zahájilo krátce po páté brněnské trio Fröhlich/Váša/Zavadil sdružené v nezařaditelném uskupení Ty syčáci. Jejich vystoupení - ostatně jako ždy - překypovalo energií a během hodinového bloku (započatého dokonalým "Magnetem", dle autora a mnohých jeho kolegů minimálně skladbou desetiletí) vybraly to nejlepší ze všech tří zatím vydaných alb, včetně ukázek z rockové opery "SSSS...". Pokud někdo ze čtenářů zažil tyto pány v jiné než výborné formě, může mi dát vědět. Osobně s nimi mám pouze ty nejlepší zkušenosti a ani Smržovka nebyla výjimkou.

Jako druzí nastoupili na pódium polští Chromosomos&Andrzej Przybielski, jakási superskupina tvořená předními hudebními osobnostmi našich severních sousedů. Jejich hudba měla asi nejblíže k jazz-rockovým fůzím sedmdesátých let, přičemž silně zastoupené byly i vlivy progresivního rocku a tzv. ethna. Chromosomos odehráli své vystoupení s citem pro míru a pořádným odpichem, přesto působili v rámci celého večera trochu nesourodě. Ale možná že právě to byl záměr festivalové dramaturgie a v tom případě bylo vše v pořádku.

Poté ovládla sál smržovského Parkhotelu Zuzana Dumková se svým tentokrát jen trojčlenným Bandem, jenž tvořila polovina Václavkových V. R. R. M. - tedy Marcel Bárta na saxofony a Miloš Dvořáček na perkuse a bicí. Dumková je hodně osobitá zpěvačka i skladatelka a nezapře (nakonec proč by měla) výrazné jazzové kořeny své hudby. Specifické harmonie jejích písní byly zajímavě podbarvovány Dvořáčkovými bicími a byly vítaným zklidněním před nástupem očekávaného vrcholu večera.

Tím měli být seattleští Degenerate Art Ensemble. Ti byli v právě končícím týdnu za kmotry nové desky Už jsme doma v pražské Arše a pověst, která je předcházela, slibovala mezní zážitek. A ten také přišel. Pódium až po okraj našlapané hudebníky předvedlo svou verzi totálního hudebního úletu spočívajícího v naprostém zboření veškerých hranic, jak pokud jde o žánrové vymezení, tak co se týká struktury skladeb a pódiové prezentace. Kapela sice jako první strhla diváky k bujarému veselí a k frenetickému potlesku, přesto se autor těchto řádků nemůže ubránit pocitu, že ohlas neměl ani tak co dělat s úrovní hudební produkce a šlo spíše o směsici šoku a okouzlení nepoznaným. Umění podobného ražení musí nutně stavět na originalitě. V tom případě je ale třeba zúčastněným doporučit např. některá třicet let stará alba Milese Davise (např. "Live At The Fillmore East") či spřízněné Ex Orchestra, kteří již něco podobného dělali buď dávno před DAE a nebo to dělají nyní a podstatně lépe. Na druhou stranu je však třeba ocenit neuvěřitelné nasazení a očividnou radost, s níž celá kapela svůj blok odehrála. Je pouze otázkou, jaké hudbě se členové DAE budou věnovat za takových dvacet let a v jakém stavu budou v té době jejich sluchová ústrojí.

Hodinu před půlnocí vystřídal americké alternativce přízemní český Nahoru po schodišti dolů band, který svým nasazením nenechal nikoho na pochybách, že ve své škatulce patří k tomu nejlepšímu, co je u nás ke slyšení. Playlist obsahoval skutečné perly (včetně již dlouho obehrávané novinky "Ve čtyři ráno") a pro zasvěcené je snad třeba dodat, že pan Doktor měl výtečnou formu, v čemž mu tentokráte více než sekundoval ne zcela lihuprostý Jaroušek. Nemá smysl zastírat, že účast NPSDB byla jedním z hlavních lákadel, kvůli nimž má maličkost vážila do Smržovky cestu. Kapela odehrála (i přes ne zcela stoprocentní zvuk) výborný koncert a jestliže kdysi recenzent Rock&Popu označil jejich poslední album "Svinska pržola" za jedno z těch, která "prodlužují životnost, pak osobně musím konstatovat, že nejsem schopen najít přiléhavější a výstižnější označení pro hudbu Schodištěm produkovanou. Nelze než doporučit. Snad jen pro zajímavost - kdo pozorně sledoval dění nejen na pódiu ale i pod ním, musel zaregistrovat, že nejagilnějšími tanečníky byli chlapci a děvčata z DAE. Zajímavá kombinace a další důkaz, že hudba nezná - nejen žánrové - hranice.

Po Schodišti nastoupila Kapela snoo Karla Babuljaka. Vzhledem k tomu, že každý organismus má své limity, pak bez mučení doznávám, že jsem po náročných předcházejících dnech produkci Babuljaka&spol. prakticky prospal, což jsem ve vztahu k žánrové orientaci souboru neshledával z čistě osobního hlediska příliš velkou ztrátou. Pokud někdo rád jamajské, sluncem prosvícené rytmy, asi by si koncert užil v míře vrchovaté. Autor mezi takové rozhodně nepatří. Čili někdy příště.

Co však prakticky nešlo vynechat, bylo vystoupení pražských Echt!. Přestože nastupovali až po druhé hodině ranní, přivítalo je poměrně početné publikum. Drtivá většina přítomných dávala od úvodní "Nemám to rád" nepokrytě najevo, že je s pány Malíkem, Zatloukalem a dalšími naladěno na stejnou vlnovou délku. Echtovní produkci navíc přál i zvuk, který byl asi nejlepší během celého večera, takže jejich vystoupení bylo asi nejlepší představitelnou tečkou za skvělým festivalem. Echt! hrál prakticky jeden hit za druhým, a to se ještě nedostalo na takové pecky jako - když zůstaneme u posledního alba - "Skořápky", "Jenom jednou", "Hudsonský šífy" či "Máma". Kapela opět potvrdila, že chce-li někdo vsadit na jistotu, pak právě jejich vystoupení náleží k těm u nás vůbec nejspolehlivějším. Těžko něco dodávat.

Poslední skladba odezněla něco před půl čtvrtou, a i když se druhý ročník Wonder Festu vydařil stejně jako ten první, asi bylo málo těch, kdož neudělali vše pro to, aby v době méně než krátké zakotvili v co nejbližší posteli. Nebo spacáku.

Wonder Fest, Parkhotel, Smržovka, 22.11.2003