Rodačka z Orlové Veronika Valová přichází s prvním singlem letošního roku ve stejně silné formě, jakou loni ukázala s písní "Důkaz".

"Prokletá" zní jako krásná balada, kterou byste klidně mohli přidat mezi písničky Taylor Swift z období alb "Folklore" a "Evermore" a vůbec by tam nepřekážela. Od začátku až do bridge skladba působí téměř odlehčeně, jako by Veronika s koncem vztahu už vyrovnaně počítala, jenže právě v mezihře se všechno zlomí.

S gradujícím pianem vrcholí i samotný text a refrén najednou v novém světle vyznívá úplně opačně. Už to není smíření - na povrch vyplouvá zlost a posluchačům dochází, že o pravdivosti věty "probudím se sama přesně tak, jak to mám ráda" se nesnaží přesvědčit jen nás, ale pokouší se jí uvěřit i samotná interpretka.

Půvab textu podtrhuje zpěvaččin nádherný vokál, který se pohybuje v několika polohách a hravě si poradí i s dynamikou v jednotlivých částech písně. Produkce Lukáše Szlaura zase hezky ukazuje, že i s málem lze udělat hodně. Kromě zpěvačky a doprovodných vokálů při gradaci tu totiž hlavní roli hraje jen klavír a tahle komornost ještě víc zvýrazňuje syrovost emocí.

I přes zatím malý katalog interpretka předvádí konzistentní posun a zvedá laťku každou další písničkou. Nic zatím neoznámila, ale snad můžeme doufat, že "Prokletí" v následujících měsících naznačuje nové EP, nebo rovnou album.

9/10