Na to, že hraje na vážný nástroj, to Pavel Čadek umí vzít s nadhledem a humorem sobě vlastním. Nehraje si jen hudebně, ale i slovně. Co písnička, to nový příběh - další kapitola tohohle šestatřicátníka (pětatřicátníka v době vydání desky) z Brna. Snaží se cellit tomu, jaký je a jak vypadá svět kolem něj.

Oproti předchozí řadovce "Stepní vlk" působí novinka jako otočka - je rytmičtější, hravější, popovější, barevnější a optimističtější. Blýskne se i několika spolupracemi, pomohli mu Xindl X, Terezie Kovalová a Michal Horák.

Song "Každej má názor" natočil s prvně jmenovaným - berou si na paškál dobu individualismu, kdy si každý myslí, že právě jeho názor zní nejlíp a že jen on má pravdu. Diskuze pod příspěvky to dokazují: rozjíždějí se rychle a často nekončí ani po desátém kolečku s protiřečníky. "Soutěže" s cellistkou Terezií Kovalovou, která tu také zpívá, míří na celoživotní rivalitu, soupeření a špičkování k lepším výkonům. V refrénu si hrají se slovy, která začínají na stejnou slabiku sou. Originální nápad. Hostování i album uzavírá fousatá písnička "Prsa" s Michalem Horákem, která už několik let pěje ódu na dámské přednosti.

Zkrátka ale nepřijdete ani v dalších skladbách. V "Nechci nic" reaguje na informační teror z mobilů, sociálních sítí a reklam plných prázdného obsahu, které na nás neustále vyskakují. V "Tamten tamto" popisuje, jak si každý hledí svého - a proč by se někdo namáhal dělat práci za druhého, když nemusí. Do toho přimíchává i ekologii a globální problém s odpadky. Nekončící boj.

Podobně působí i souboj s časem. Doba spěje k tomu, že žijeme v každodenním poklusu, stejně jako v "Nestíhám", a sklouzáváme k hlášce "Potřebuju další kafe!". Jednou za čas má každý "Den blbec", kdy se nám lepí smůla na paty a nic se nedaří. Protipól představuje "Co bude, to bude", která vyznívá jako smíření s osudem - nechává život plynout. V rytmu tanga tančí "Divnej Franta". Své temné a slabé stránky odkrývá v "Asi máš mě ráda".

Pavla Čadka a jeho tvorbu jsem dřív neprávem odsouvala, jako kdyby hrál druhé housle (přeneseně, vím, že hraje na jiný smyčcový nástroj). Tahle povedená šprýmovní deska ho staví do veselejšího, skočnějšího světla. Ukazuje, že cello není nudný nástroj - a že dokáže dodat písním hodnotu i intenzitu bez nadbytečných příkras. Baví mě obsahem i obalem, který hraje barvami a klidně by mohl fungovat jako jeho logo a poznávací znamení.