Devadesát procent recenze na album Roda Stewarta "As Time Goes By - The Great American Songbook Vol. 2" by se klidně dalo opsat z recenze na minulou desku "It Had To Be You... The Great American Songbook" a nic by se nestalo. Přesně před rokem Rod Stewart vyslechl volání svého srdce a udělal si radost albem coververzí starých swingových a jazzových standardů a odedávna populárních písní, jež slýchával již v útlém věku. Bylo to trochu riskantní, za což je potřeba Roda ocenit - přece jen nebylo tak úplně jasné, zda si jeho pokus najde své cílové publikum. Nakonec výsledek předčil i nejodvážnější očekávání.

Ačkoliv kritiky "It Had To Be You..." byly poměrně vlažné, deska byla nominována na Grammy a zaznamenala velmi dobrý komerční ohlas. Říkejme tomu všelijak, třeba nalezení parkety, kalkul či kování želízka za tepla, ale do roka a do dne tu máme pokračování v podobě "As Time Goes By - The Great American Song Book Vol. 2", které mimochodem krátce po vydání prudce vystartovalo na třetí příčku albové hitparády Billboardu. Že by se Rod až tak dobře cítil v dokonale padnoucím obleku a s big bandem za zády?

Což o to, zase se to poslouchá příjemně, měkoučký sound a mírně nakřáplý Stewartův hlas zvou k příjemným chvilkám s lehce jazzovými melodiemi - taková "Smile" je přímo neodolatelná, stejně jako "'Till There Was You" (tu kdysi nahráli i Beatles), ale je to úplně stejné jako minule. Jediná změna je v zařazení dvou duetů s Cher a Queen Latifah.

Co bude dál? Za rok další stejná deska, sázka na jistotu, malá domů? V historickém katalogu je ještě ohromné kvantum nahrávek, které si zpěvák může vzít do parády. Kritikové a zhrzení fandové starého Stewarta můžou prskat, ale bylo by jim to málo platné (stejně jako uživatelům Maca, protože si tuhle desku na svém Applu nepřehrají z důvodu té moc legrační protikopírovací ochrany). Rod povolí hedvábnou kravatu, obejme další blonďatou krásku a hrábne do kapes pro hrst bankovek, co utržil za zpívání oblíbených písní. Vám by nebylo dobře?