Travis se pohybují na špici britpopu už více jak půl desetiletí. Za tu dobu jim přibyli mnozí protivníci, ať už jsou to Coldplay nebo, zatím pouze v Anglii oblíbení, Starsailor. Nyní vydávají Travis nové album "12 Memories" a vy si v naší recenzi můžete přečíst, jestli se kapele podařilo odpovědět na skvělé nahrávky svých soupeřů.
8/10
Travis - 12 Memories
Celkový čas: 45:02
Skladby: Quicksand, The Beautiful Occupation, Re-Offender, Peace The Fuck Out, How Many Hearts, Paperclips, Somewhere Else, Love Will Come Through, Mid-Life Krysis, Happy to Hang Around, Walking Down The Hill
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Travis zatím nevydali špatnou a vlastně ani slabší desku. Což je věčně staví do mnohdy přetěžké pozice favorita. Před vydáním každého alba se spekuluje, jestli dokáží navázat na úspěch předchozích nahrávek, jestli bude vůbec za něco stát, nebo jestli kapela neustrne na jednom místě. Do dnešního dne se jim vždy na úspěch navázat podařilo, album bylo dobré a minimálně zvukově se vždy posunulo vpřed. Jejich druhá deska "The Man Who", kterou proslavil obrovský hit "Why Does It Always Rain On Me?", se vyznačovala hodně zkresleným zvukem, do něhož krásně zapadal Francisův měkký hlas. V "Invisible Band"
Travis zostřili sound a z vybledlých barev se staly barvy o mnoho kontrastnější. Největší skok přišel ovšem až s albem aktuálním - zvuk kytar je zase o kus ostřejší, ale hlavně mnohem barvitější, v některých písničkách připomíná dokonce i
Radiohead.
Nic dalšího se samozřejmě na tvorbě skupiny nezměnilo. Spousty interpretů musejí střídat rychlé melodie s pomalými, ale
Travis si vystačí se svými stále stejně melancholickými baladami, podmanivě popovými refrény a výborným aranžmá s častým využíváním feelingů, smyčcových nástrojů a klavíru.
O ideální rozjezd "12 Memories" se starají potencionální hity "Quicksand", "The Beautiful Occupation" a singl "Re-Offender". Druhou jmenovanou písničku jste mohli nedávno zhlédnout živě na předávání cen MTV. Potom se album pomalu rozplizne, aby překvapilo výborným sledem písniček "Somewhere Else" a "Love Will Come Through". Melodie obou songů zní velmi familiárně, jako by jsem je už někde slyšel. Do určité míry to svědčí o jisté repetetivnosti desky, ale zase na druhou stranu jsou klasicky chytlavé popovky taky potřeba. Jednoduchá akordovka "Mid-Life Krysis" přejde v refrénu do nekonečné melodie, která na koncertě nepochybně nechá všechny zúčastněné v naprostém transu ještě dlouhé minuty po doznění posledního tónu. Konec desky, včetně bonusové dvanácté vzpomínky "Some Sad Song", ničím nepřekvapí, ale důstojně uzavře velmi nadprůměrné album.
Tak,
Travis to zase dokázali. Jsou ve své třídě nejlepší a na "12 Memories" předvedli to nejlepší, aby natočili to nejlepší. Co dodat?