Zdá se, že na koncerty s vánoční tematikou lidé raději chodí do komornějších prostor. Jak jinak si vysvětlit, že zájem o tuto výjimečnou akci, která se ve stejném složení už nebude opakovat, byl nižší a spousta sedaček ve vysočanské hale zela prázdnotou?

"Vánocům v O2 areně" se zatím lepí smůla na paty. Před dvěma lety, kdy se konaly poprvé, připadl jejich termín na den střelby na Filozofické fakultě. Loni pořadatelé koncert pro nízký zájem přeložili na letošek. Nabízí se otázka, zda nás s tímto konceptem vůbec ještě čeká nějaké příště. Přitom reklama na sociálních sítích byla intenzivní, ovšem možná potenciální návštěvníky tolik nenalákal pelmel umělců a ocenili by spíše svého konkrétního oblíbeného interpreta, na kterém by program stál.

Večer sliboval spojení známých hitů a vánočních písní v jedinečném symfonickém provedení, které v posluchačích navodí příjemnou sváteční náladu. Výsledek nepůsobil kýčovitě. Účinkující zdaleka nezpívali jen klasické koledy, ty zazněly jen na úvod ("Tichá noc") a v závěru ("Narodil se Kristus Pán").

V setlistu hrály prim původní skladby vybraných interpretů, případně předělávky ("Čas zastavit čas" od Aničky Julie Slováčkové a Milana Peroutky, "S vánočním časem" od Radůzy). Pevnou půdu pod nohama daly všem sólistům Filharmonie Hradec Králové pod vedením dirigenta Stanislava Vavřínka a Kühnův smíšený sbor. Hudební aranže, které vznikly jen pro tuto příležitost a jindy už je neuslyšíme, si vzal na starost Jan Lstibůrek.

Na pódiu se vystřídaly hvězdy velkého i menšího formátu - Jiří Korn, Martina Pártlová, Tomáš Klus, Eva Burešová, Vendula Příhodová, Michal Horák a Václav Neckář.

Na začátku se koledou - až na pana Neckáře - postupně představili všichni. Poté se vždy po dvou třech písních střídali. "Modlitbou pro duši" a "Písní přátelství" zahřála Martina Pártlová. Ženské trio oslavovalo "Čas zastavit čas". Všeobecně známou "Najednou" z "Ledového království", u nás zpívanou Monikou Absolonovou, zapěla jako pozvánku na připravovaný muzikál Eva Burešová. Pak ještě zůstala, aby připomněla "Sirény" ze svého loňského alba "Meraki".

Na mě víc fungovalo pánské pásmo. Jako první přišel Klus s poděkováním všem matkám, nejenom "Mariím". Dále přispěl rozvernými "Tady to máš" a "Štěstí" z loňské desky. Celkově atmosféru rozsvítil. Doprovod mu dělal kytarista Jirka Kučerovský.

Vtip a nadhled vnesl do programu Michal Horák, který se doprovázel na klávesy při "Je to tak", kdy se partů obvykle zpívaných dětským sborem zhostil sám. Na jeho vánoční písničku "Domů k vám", čtyři roky starou, jsem málem zapomněla. K ní přidal a capella aktuální song "Ponožky", jímž opěvuje tyhle měkouše, které snad každý někdy našel pod stromkem.

Tanečním krokem se připloužil nestárnoucí Jiří Korn. V sedmdesáti šesti let má takovou kondici, že neztrácel dech ani při choreografiích s taneční crew a hravě by strčil do kapsy o půlstoletí mladší kolegy. S úsměvem na tváři odzpíval "Žal se odkládá" a "Té, co snídá".

"Andělskou" si vypůjčila Vendula Příhodová, která ji uchopila křehce. Naprosto procítila "Je suis malade" od Lary Fabian. Její naléhavá francouzština řezala do srdce. Vysloužila si potlesk vestoje. Ten si vykoledoval i Václav Neckář se svojí "Půlnoční", ač její provedení bylo uspěchanější a ne tak jisté jako v originále. Roky člověk nezastaví, ale i tak z jeho projevu dýchla vlídnost.

"Zvonova zpověď" mi připomněla, že před třemi lety vydal Klus povedenou vánoční písničku. "Adeste Fideles" mě přenesla myšlenkami do pohádky "Anděl Páně", kde zní do nebe. Závěr obstarala pro mě asi největší koleda "Narodil se Kristus Pán". Po jejím doznění za úderu kostelního zvonu odcházeli účinkující ze stage a diváci domů.

Večerem provázel Libor Bouček, který měl šest vstupů. V tom prvním víceméně shrnul, na koho se můžeme těšit, druhým okomentoval, jaké zásadní sportovní okamžiky se na tomto místě udály, včetně vítězného gólu Davida Pastrňáka na Mistrovství světa v hokeji.

Ve třetím bloku vtipně glosoval příchod Horáka a Kluse - u druhého z nich zmínil i zpěvákovy bosé nohy, které neobul ani ke kvádru. V dalších proslovech Bouček vyzdvihl pěvecký výkon Venduly Příhodové při "Je suis malade". Přejmenoval ji pro ten okamžik z Vendulky na Reginu, protože písničku odzpívala jako královna. Nebo zavtipkoval nad náhlou změnou vkusu svých ratolestí, která mu zkomplikovala život ohledně již nakoupených vánočních dárků. Na závěr už jen děkoval a přál krásné Vánoce.

Na nejhezčí svátky v roce jsem se tímto koncertem trochu navnadila, ačkoliv jsem zatím nepodlehla vánočnímu šílenství. Aranže i výběr písní hodnotím pozitivně. Jen škoda, že akce nevzbudila tolik pozornosti, kolik by si zasloužila. Nic to ale nemění na výkonu vystupujících, který byl ve všech případech stoprocentní a pečlivě nacvičený. Oceňuji i výběr interpretů - nikdo nevyčníval, všichni se krásně doplňovali a splynuli s orchestrem a sborem.