Ve středu 28. ledna 2026 proběhne v pražském klubu Varšava křest nového alba "Světlo a stíny" zpěvačky a herečky Natálie Tichánkové. Představí tu autorský soul v češtině, který se nebojí být trochu špinavý, občas popovější, jindy naopak rockovější.

Nahrávka vznikla pod producentským dohledem Borise Carloffa a stojí na syrovém, živém zvuku s lehce retro atmosférou šedesátkových analogových desek. Deset písní tvoří desítku osobních příběhů, které dohromady kreslí portrét člověka hledajícího v sobě rovnováhu mezi stínem a světlem.

"Album je mým zrcadlem. Každý máme v sobě světlo i stíny. Nehodnotím, co je správně, zda temnota, nebo jas. Obě strany patří ke mně a hudba mi pomáhá hledat mezi nimi rovnováhu," říká Tichánková, známá z hlavních rolí Moravského divadla Olomouc i ostravského Národního divadla moravskoslezského, kde aktuálně získala za roli císařovny Sisi v muzikálu "Elisabeth" širší nominaci na Cenu Thálie.

Deska vznikala živě, bez zbytečných dohrávek a efektů. Carloffova produkce nechává vyniknout hlas i atmosféru a zároveň drží nahrávku pevně pohromadě. Soulová estetika 60. let se odráží v aranžích, práci s dynamikou i barvou zvuku.

"Nechtěli jsme přeleštěné rádio. Chtěli jsme syrovost. Něco, co má špínu i prostor," vysvětluje zpěvačka, která se inspirovala jak Arethou Franklin, tak českými soulovými zpěvačkami konce šedesátých let.

Texty jsou výhradně autorské a často velmi intimní. Ve skladbě "Černá díra" Tichánková zpívá o stavu, kdy člověka začne pohlcovat strach. "Ale právě strach může být impulzem, který vás vytrhne zpátky ke světlu. Zlomovým momentem je pak v polovině alba písnička 'Zrozena z popela', kde se nálada začne obracet," říká Natálie. "Je to metafora. Depka... a pak se rozední," dodává.