Stojím nyní před nelehkým úkolem přiblížit vám zvukově velmi originální a abstraktní koncert dvou současných japonských umělců. Nová česká promoterská agentura a zároveň mp3 hudební vydavatelství Mute Me, orientující se na experimentální a živě prováděnou elektronickou hudbu, k nám přivezla současné hvězdy japonské experimentální scény - Aoki Takamasu a Tujiko Noriko.

Koncert v zaplněném prostoru NOD v Roxy zahájil sedmadvacetiletý Aoki. Zvukové experimenty a plochy z jeho třetího a zatím posledního alba "Indigo Rose" nebylo snadné komplexně zachytit v reálném čase na místě, natož se k nim vracet zpětně. Z reproduktorů se linuly smyčky a samply ovládané a mutované šikovným softwarem max/msp ze dvou laptopů přes desetistopý mixážní pult. Vedle mě sedící Floex se svěřil, že nedávno zakoupil tentýž software a už se nemůže dočkat, až si s ním v klidu pohraje. Na hudbu, generovanou pouze počítačem, byl zvuk Aokiho vystoupení až nezvykle měkký a přirozený. Přestože nestál na pravidelném rytmu, nepůsobil chaoticky a nesrozumitelně. Aoki, stojící za dvěma počítači, sice nevypadal jako "živý hudebník" příliš věrohodně, jeho produkce však neměla nudná místa, kdy by se opakovala jedna smyčka. Neustále se něco dělo, pomyslný děj skladeb se posunoval dál a plynule, s perfektním použitím efektů, přecházel v další. Aoki nepoužíval sluchátka a svůj počítač/software ovládal dokonale. Od klidnějšího začátku vygradoval vystoupení až k ozvěnám techna a drum'n'bassu, ovšem v jeho podání znějících jako hudba jiných sfér.

Zhruba po půlhodině a krátké pauze nastoupila Tujiko Noriko. Původem barmanka, která si před pár lety začala pohrávat se syntezátorem svého přítele a do elektronických zvuků nevinně zpívat. Západní tisk ji po úspěšném vystoupení na vyhlášeném festivalu Sónar v Barceloně přirovnává k Bjork, srovnávat s ní se ale rozhodně nemůže. Její zpěv byl mile naivní, stejně jako její image. Japonské texty střídaly anglické, o vznášení se v oblacích a tanci na měsíci a nebo o mouše: "I wanna be fly, flying in the space, from shit to shit." Tujiko měla svůj vlastní laptop, na místě se však věnovala spíše zpěvu a připravené skladby příliš nemodifikovala. Narozdíl od Aokiho zvukově velmi abstraktního a původního úvodu používala také samply kytar, klavíru, nebo veselé hlášky ze studia.

Vrchol večera nastal spojením obou umělců. Aoki vystupoval s Tujiko na festivalu Sónar a spolupracoval s ní i na svém posledním albu. Měl proto její hlas už nasamplovaný ve svém Macu, vytvářel perfektní a zvukově originální spodky a zároveň dotvářel i jakýsi druhý hlas. Rozhodně by si zasloužil více prostoru, ale Tujiko bohužel nevěděla, kdy zavřít pusu. Proto jsme poslouchali vynikající a originální elektrotriphop jen jako základ pro nekonečné "fa fa faaa, na na na, tralala" na tisíc variací v podání Tujiko.

Zaplněné NOD svědčí o zájmu posluchačů o novou a originální hudbu, což je jistě příjemné zjištění i pro organizátory - agenturu Mute Me. Více o její činnosti a dalších akcích se dozvíte na jejích stránkách.

Japanese Experimental Live Session, NOD Roxy, Praha, 5.11.2003