Bez peří jsou z Mostu a už hezkých pár let se na domácí scéně pohybují. Jenže krom svého regionu je zná jen pár nadšenců. A nic na tom nezměnilo ani debutové album "Jablečné pyré", před několika lety vydané u brněnských Indies. A problém asi nebyl v tom, že deska by bez uzardění mohla soutěžit v hypotetické soutěži o nejhůř nahranou a zvukařem zkaženou nahrávku v dějinách domácí pop-music. Spíš je háček v tom, že skupina za sebou nemá ani vlivnou lobby, ani vlezlého manažera a sama se taky do médií či na festivalová pódia zrovna třikrát necpe. Spíš se naopak uzavírá do sebe a svému okruhu fanoušků, k vidění je hlavně se spřátelenými a personálně propojenými spolky Houpací koně (od nich na albu najdeme coververzi "Jen blbci") a Schwarze Aussig. A přitom tahle přehnaná skromnost vůbec není na místě.

Úvodní připodobnění (v perexu) ke Kryštof vůbec nebylo náhodné. Párkrát už s nimi pódium sdíleli a podobně jako oni mají nemalé množství chytrých a nevlezlých melodií, které jsou spíš melancholicky posmutnělé a zasněné, než aby svou prvoplánovitostí atakovaly vaši 'první signální'. Tu a tam se sice ozve tvrdší kytara ("Tulipány"), ale melodie vedou. A ve stejném duchu se nesou i texty, které rozhodně nejsou jen pouhou výplní - takoví Decline (blahé paměti) by po nich oblízli všech deset. Ne vždy se jim vyrovnaně povede najednou obojí, ale když ano, pak je z toho hit jako třeba "Ženy na dně moře", jaký jsem třeba ještě od v poslední době skloňovaných 'nadějí' typu Ready Kirken či O5 & Radeček ještě neslyšel. Ale i bez něj je deska plná na kytaře postavených inteligentních popových písniček s rockovým nádechem, ve kterých se určitě najdou všichni milovníci The Cure, Mission či celé britpopové scény. A rozhlédneme-li se nejen do minulosti, pak si nemůžeme nevšimnout, že Bez peří sice nejsou tak pózerští jako Placebo či Him, ale hudebně k nim rozhodně nemají daleko.

Po minulé špatné zkušenosti skupina tentokrát nenechala nic náhodě, a tak se nahrávalo u zkušeného Michala Ditricha, míchalo u Jana Čechtického (ten se podílel i na produkci) a masterovalo u Dušana Vozáryho. Na výsledku je to zatraceně znát - kapela tu zní lehce, nekřečovitě a skoro koncertně přirozeně, aniž by chyběla studiová kvalita a dynamika zvuku. Rovněž výtvarné pojetí bookletu s jakoby strojopisným fontem, doplněným poznámkami rukou a v barevné kombinaci evokující noční polotmu s obsahem skvěle koresponduje. Zajímavý je i bonus v podobě čtveřice v minulosti víceméně akusticky nahraných skladeb, kde skladatelský potenciál vyznívá snad ještě lépe, než na samotném albu.

Dvojka Bez peří je příjemná deska jen jako pouhá kulisa, tak i pro ty, kteří nejsou líní se zaposlouchat. A je škoda, že ti, kterých se to týká, se u podobných part tváří, jako kdybychom jich tady měli na každém rohu spousty. Nemáme.

CD k recenzi poskytlo vydavatelství Guerilla.

Album: Bez peří - Noční vidění
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 66:59
Skladby: Sen, ♥♥♥, A teď, Noční, U zábradlí, Asi tam, Tulipány, Jen blbci, Requiem ♂, Requiem ♀, Ženy na dně moře, A Song For Pedro, PJ, Nestačí?!, La Piscine De Mademoiselle Binoche, Gradito